Implantáty

Inkontinence

Inkontinence je jakýkoliv nedobrovolný či nežádoucí únik moči. Tato urologická diagnóza představuje nejen medicínský, ale hlavně sociální problém. Inkontinence má negativní vliv na psychiku, sociální, rodinný i sexuální život pacienta. Většině lidí je nepříjemné o těchto problémech mluvit a velmi dlouho se odhodlávají začít inkontinenci řešit s pomocí lékaře.

Při první návštěvě u lékaře je třeba stanovit vyšetřovací plán. Pomocí dovyšetřování lékař stanoví typ inkontinence a dle toho nejvhodnější plán léčby.

Inkontinencí jsou obecně více postiženy ženy a obecně případů přibývá s rostoucím věkem. Nelze však inkontinenci chápat jako součást stárnutí.

Lékař v rámci návštěvy pacienta provede komplexní vyšetření zahrnující anamnézu (otázky týkající se onemocnění pacienta), fyzikální vyšetření, ultrasonografii (zobrazovací vyšetření močových cest), vyšetření moči a v indikovaných případech cystoskopii (prohlédnutí močových cest za pomocí malé kamery) a urodynamické vyšetření (slouží k vyšetření funkce dolních močových cest). Dále k zhodnocení závažnosti a typu inkontinence pacient vyplní mikční deník a provede vložkový test, pomocí kterého určí lékař množství uniklé moči.

Na základě výsledků vyšetření je stanovena diagnóza a typ inkontinence. V mnoha případech není dovyštřování jednoduché, protože typy inkontinence se mohou různě kombinovat a příčina nemusí být zcela zřejmá.

Urgentní inkontinence

Vyznačuje se náhlým pocitem nucení na močení, kterému pokud není vyhověno, dochází k úniku moči. Tento stav se primárně léčí předepsáním léků "zklidňujících" močový měchýř.

Při selhání medikamentózní léčby je možné u indikovaných případů zvolit aplikaci látek přímo do stěny močového měchýře, např. botulotoxinu, který vyvolá "ochrnutí" svaloviny močového měchýře a tím zmírnění obtíží.

Naše oddělení je zapojeno do několika studií, což umožňuje použití nových moderních preparátů k léčbě širokého spektra pacientů.

Stresová inkontinence

Tento typ se vyznačuje únikem moči při tzv. "stresových manévrech" jako je např. zakašlání, kýchnutí, prudk pohyb nebo zvedání těžkého břemene.

Stresovou inkontinencí jsou postiženy ženy i muži, u mužů k ní nejčastěji dochází v důsledku předchozí operace prostaty. Jeden z hlavních nežádoucích efektů radikální prostatektomie (kompletní operační odstranění prostaty pro nádor) je právě stresová inkontinence.

Obecně první doporučení, která pacient dostane, jsou tzv. režimová opatření, úprava životního stylu, inkontinenční pomůcky a posilování svalů pánevního dna. Pokud tyto techniky selhávají, je doporučena chirurgická léčba.


Chirurgická léčba stresové inkontinence u žen

Operace inkontinence provádíme miniinvazivní technikou implantace tzv. tahuprostých pásek. Pásky jsou vyráběny z inertního (dobře snášeného) syntetického materiálu, podpírají jako "houpací síť" močovou trubici, čímž zabraňují únikům moči při zvýšení nitrobříšního tlaku.

Výkon se provádí za krátké hospitalizace v anestezii buď celkové nebo spinální. Krátkým řezem na přední stěně pochvy se pomocí speciálních zavaděčů umístí páska pod močovou trubici a vyvede do podbříšku (TVT) či do oblasti třísel (TOT). Doba výkonu je asi 30 minut.

Po výkonu má pacientka zavedenou močovou cévku, která se většinou odstraňuje následující den. Stejně tak tamponáda pochvy při riziku krvácení se též odstraňuje následující den. Hospitalizace je ve většině případů nutná celkem 1-2 dny po výkonu.

Riziko komplikací tohoto výkonu je nízké a pravděpodobnost vymizení inkontinence vysoká. Komplikace, které mohou nastat, jsou krvácení v místě rány, zástava močení, infekce a protruze pásky.

Pacientky by měly vyhledat lékaře, pokud se jim zastaví močení či je velmi obtížné, v případě bolesti v oblasti podbříšku, krvácení či jiné sekrece z rány, pokud mají teploty, apod.

Základní typy pásek

  1. TVT (tension-free vaginal tape)
  2. TOT (transobturatory tape)

Léčba stresové inkontinence u mužů

Nejčastější příčinou stresové inkontinence u mužů je předchozí operace prostaty, zejména radikální prostatektomie (ať už provedena metodou otevřenou, laparoskopickou či roboticky asistovaná).

Na našem oddělení nabízíme pacientům implantaci pásek a umělých svěračů. Pacienti musí projít vyšetřovacím algoritmem, na základě kterého je pacientovi doporučen typ implantátu.

 

Systém ATOMS (Adjustable Trans Obturator Male System) se užívá u lehké a středně těžké stresové inkontinence. Skládá se z pásky s polštářkem, který je umístěn pod močovou trubicí, a z portu, který je umístěn pod kůži šourku a slouží k doplňování tekutiny do polštářku k optimálnímu nastavení systému.

Výkon se provádí v celkové či spinální anestezii. Při miniinvazivní operaci se z jednoho řezu na hrázi vypreparuje močová trubice, pod kterou je uložena páska s polštářkem, který je spojen tenkou hadičkou s portem uloženým pod kůží šourku a který umožňuje pomocí tekutiny nastavit ideální funkci systému. Celková doba výkonu je asi 60 minut. Po operaci má většinou pacient zaveden močový katetr, který se po pár dnech odstraní. Celý systém se aktivuje po kompletním zahojení cca za 4-6 týdnů po implantaci. Při kontrolách se postupně tenkou jehlou přidává tekutina do portu, tím se nafukuje polštářek pod močovou trubicí. Tím je možné vybalancovat co nejlepší efekt pro pacienta k potlačení inkontinence.

Rizika této operace jsou podobná jako u implantace pásek u žen, tedy riziko krvácení, infekce, přeplnění systému s následnou zástavou močení a možnost technické poruchy systému.

AUS (artificial urinary sphincter)

Indikuje se především u pacientů se střední až těžkou formou stresové inkontinence. Z řezu na hrázi se vypreparuje močová trubice a okolo ní se naloží manžeta. Další částí je pumpa a port k možnosti regulace systému. Poslední technický systém, který jsme na našem pracovišti mohli implantovat (v květnu 2018) byl poloautomatický systém skládající se ze dvou balonků, z nichž jeden je umístěn v dutině břišní a jeden mimo ni (v podbříšku). Díky tomu může systém reagovat na změny nitrobřišního tlaku a přesouvá tekutinu dle potřeby do manžety, která se při vyšším nitrobřišním tlaku naplní více, aby se zamezilo nežádoucím únikům moči. Tento nový systém má výhodu, že pacient nemusí při močení systém spouštět sám, jako tomu bylo u předchozích modelů.

Doba operace se pohybuje okolo 60 minut. Po výkonu má pacient zaveden močový katetr asi 2-5 dní. Celý systém se stejně jako u ATOMS aktivuje až po zhojení a vymizení pooperačního otoku, tj. cca za 6-8 týdnů.

Rizika této operace jsou podobná jako u předešlých: krvácení, infekce, technická závada systému, protruze manžety, uvolnění částí systému ze své polohy.


Vzhledem k tomu, že tyto operace zdaleka nepatří k běžnému repertoáru urologických oddělení, snažíme se všechny pacienty monitorovat a zařadit do registru. Informace z našeho pracoviště ve spolupráci s dalšími evropskými centry povede ke zlepšení péče o tyto pacienty.

 
 
 
Pro poskytování služeb a analýzu návštěvnosti používáme soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více o cookies.