Canisterapie

Pomoc, která má čtyři tlapky aneb Canisterapie na dětské psychiatrii FTN.

Na oddělení dětské psychiatrie ve Fakultní Thomayerově nemocnici není přítomnost psa pouhým zpestřením dne. Canisterapie, tedy podpůrná terapeutická metoda založená na pozitivním působení psa na člověka, zde představuje důležitou součást komplexní péče. Pomáhá dětem lépe zvládat náročné období hospitalizace a přispívá k jejich psychické pohodě. Je realizována Centrem podpůrné péče FTN prostřednictvím dobrovolníků, kteří jsou vybíráni jejich koordinátory.

Tématem vlivu canisterapie na psychické zdraví hospitalizovaných dětí se zabývala také bakalářská práce studentky Michaely Stránské oboru pediatrické ošetřovatelství Zdravotně sociální fakulty JU, kde výzkum probíhal přímo na tomto pracovišti. Ten se především zaměřoval na změnu psychického stavu dětských pacientů po kontaktu se psem, míru jejich zapojení do canisterapeutické lekce a vnímání jejího přínosu v širším kontextu hospitalizační péče. Do výzkumu byli zapojeni dětští pacienti, dětské sestry pracující na tomto oddělení a canisterapeutka.

Autorka článku

Jak canisterapie ovlivňuje psychiku dětí?

Canisterapie se u hospitalizovaných dětí výrazně promítá do jejich psychického prožívání. Děti často popisují, že se během kontaktu se psem cítí klidnější, uvolněnější a dochází u nich ke zlepšení nálady. Zároveň pro ně tato aktivita představuje možnost alespoň na chvíli se odpoutat od náročného nemocničního prostředí a vystoupit z běžného režimu oddělení.

Ukazuje se však, že účinek canisterapie není u všech dětí stejný. Liší se podle jejich aktuálního psychického stavu i typu obtíží. U dětí s úzkostnými či depresivními projevy se častěji objevuje psychické uvolnění, větší otevřenost a snazší navazování kontaktu s okolím. Naopak u dětí s poruchami pozornosti a zvýšeným neklidem se výrazněji projevuje regulační efekt, který se projevuje lepší koncentrací a usměrněním energie. Tyto změny přitom nejsou patrné pouze během samotné lekce, ale přetrvávají i po jejím skončení. Právě její schopnost reagovat na individuální potřeby dítěte a přizpůsobit se jeho aktuálnímu stavu představuje jeden z nejvýznamnějších přínosů.

Proč je kontakt se psem tak důležitý?

Význam kontaktu se psem se u dětí liší podle jejich aktuálních potřeb, psychického naladění i charakteru obtíží. Pro některé děti je nejdůležitější fyzická blízkost (hlazení, mazlení či společný pohyb), která jim přináší zklidnění a pocit bezpečí. U jiných dětí má naopak větší význam samotná přítomnost psa a vytvoření emočního vztahu. Zde pes nepůsobí jako „terapeutický nástroj“, ale spíše jako kamarád, ke kterému mají plnou důvěru. Děti v jeho přítomnosti často působí uvolněněji a bez obav z hodnocení.

Zkušenosti zároveň ukazují, že právě tento typ kontaktu může podporovat komunikaci a navazování vztahů nejen mezi dětmi navzájem, ale i směrem ke zdravotnickému personálu. Pes zde funguje jako přirozený prostředník, který usnadňuje kontakt s okolím.

Jak canisterapie podporuje aktivitu a zapojení dětí?

Canisterapie není dětmi vnímána jako pasivní aktivita a „povinnost“, nýbrž jako prostor, ve kterém se mohou zapojit vlastním způsobem a podle toho, jak se v danou chvíli cítí. Právě možnost volby se ukazuje jako klíčový prvek. Děti si samy určují, zda se chtějí zapojit více aktivně či zůstat spíše v klidnějším kontaktu se psem. Díky tomu se do aktivit zapojují ochotněji a s větším zájmem, jelikož jejich účast vychází z vnitřní motivace.

Důležitou roli zde sehrává také přístup odborníků, kteří vytvářejí bezpečné a klidné prostředí bez nátlaku. Dětské sestry během lekce zajišťují především organizační a podpůrnou funkci, sledují průběh aktivity a v případě potřeby pomáhají dětem se zapojením. Canisterapeutka zde vystupuje jako „průvodce“ celou lekcí a aktivně děti provází jednotlivými činnostmi. Dětmi je přitom vnímána velmi pozitivně, spíše jako blízká osoba než jako autorita. Canisterapie tak funguje jako týmová spolupráce, ve které má každý svou roli – pacient, canisterapeut i dětská sestra.

Proč má canisterapie v péči své nezastupitelné místo?

Canisterapie představuje v péči o dětské pacienty specifickou formu podpory. Děti ji nehodnotí pouze na základě aktuálního prožitku, ale vnímají i její širší význam a vyjadřují přání, aby byla dostupná i dalším pacientům. Také si přejí, aby canisterapie probíhala častěji, což ukazuje, jak důležité místo v jejich hospitalizaci zaujímá.

Z pohledu zdravotnického personálu má canisterapie své jedinečné místo. Nepůsobí pouze na jednotlivé pacienty, ale pozitivně ovlivňuje i celkovou atmosféru oddělení. Přináší tak uvolnění do prostředí, které je často psychicky náročné, a pomáhá tak narušovat stereotyp běžného provozu.

Jak probíhá canisterapie očima canisterapeutky?

Pohled canisterapeutky ukazuje, že canisterapie není jen o samotném kontaktu dítěte se psem, ale o promyšlené a citlivě vedené práci. Důležitou roli zde hraje nejen pes, ale i jeho psovod, který musí dobře znát jeho povahu, hranice a aktuální možnosti. Průběh jednotlivých lekcí se vždy přizpůsobuje aktuálnímu naladění dětí i psů. Důraz je vždy kladen na bezpečné navázání prvního kontaktu, postupné zapojení dětí a respektování jejich obav i tempa. Canisterapie tak může probíhat různými formami – od klidného kontaktu (například prostřednictvím jednoduchých aktivit s pamlsky) až po aktivnější činnosti (například formou procházky), které pomáhají přirozeně regulovat energii nejen dětí, ale i psů. Vzhledem k časovým možnostem a zátěži psů však probíhají setkání zatím v omezené frekvenci. Právě častější realizace a zapojení více canisterapeutických týmů by podle zkušeností z praxe mohly dále posílit její celkový přínos.

  
Ze dne 18. 7. 2025

Co z toho vyplývá?

V prostředí dětské psychiatrie se ukazuje, že canisterapie nemá stejný průběh ani účinek u všech dětí. Každé dítě na ni reaguje jinak, a právě v této individualitě spočívá její největší přínos. Zkušenosti z praxe zároveň ukazují, že její význam přesahuje samotné jednotlivé lekce. Canisterapie ovlivňuje nejen prožívání dětí, ale i atmosféru celého oddělení a vztahy mezi pacienty i zdravotnickým personálem. V prostředí, které je často psychicky náročné, působí jako přirozený prvek, který dětem přináší úlevu, pocit bezpečí a zároveň jim připomíná domov. Právě proto by měla mít canisterapie své pevné místo v péči a její další rozvoj může přispět k lepší podpoře dětského psychického zdraví. Centrum podpůrné péče FTN proto zároveň vítá zapojení dalších canisterapeutických dobrovolníků, kteří mohou tuto formu podpory dále rozvíjet.

Autorka: Michaela Stránská