Tonutí

V rámci první pomoci je třeba postiženého vytáhnout z vody. Rozhodně ale musíme mít na paměti naše zdraví - i skvělý plavec může být ohrožen na životě topícím se... tedy je lépe zachraňovat z loďky, člunu, lehátka... nebo zachraňovat s něčím čeho se tonoucí zachytí! (kolo, vesta, cokoliv co plave a unese to tonoucího) a nás nebude stahovat pod vodu (topící je stresovaný, nedostatečně dýchá... "polyká andělíčky" a zachytí se čehokoli !!!) Jasné pravidlo je, že zachraňovat topícího bude člověk co umí plavat. Pokud nemáme loďku nebo člun, tak se přibližujeme k tonoucímu, tak aby nás neviděl a zezadu jej uchopíme za hlavu a hrudník (specifický hmat) nebo jakkoliv by nás neohrožoval a my s ním mohli plavat ke břehu.

Je-li tonoucí v bezvědomí, se zachovalou spontánní dechovou aktivitou, otáčíme jej do Rautekovy zotavovací polohy a voláme ZZS, Je-li tonoucí již v bezvědomí, a bez dechové aktivity, je třeba s ním začít co nejdříve dýchat - v loďce ale i na hladině po vytažení na břeh se nezdržujeme s vyléváním vody z tonoucího a poskytujeme PP dle pravidel - tonoucí nedýchá - provádíme iniciálních pět vdechů a provádíme masáž hrudníku v poměru 30:2 (stlačení hrudníku:vdechy), a to do příjezdu ZZS nebo do vyčerpání zachránců. Dojde-li k obnovení dechu a pulsu v průběhu resuscitace, otáčíme postiženého do Rautekovy polohy a kontrolujeme dechovou aktivitu do příjezdu ZZS. Každý tonoucí musí k lékaři. Prevence - neskákat do vody, kterou neznáme (úrazy), nepřeceňovat své síly!!!, neskákat do vody rozehřátý a uřícený (jít do vody postupně) a pro mladší ročníky nefrajeřit (a když tak se obklopit kamarády, kteří ví jak se poskytuje PP a nejsou zbabělci). Když skáčeme do vody k tonoucímu (z loďky, ze břehu...), vždy tak abychom ho viděli, tedy po nohou, a tak abysme na něj stále viděli - když budeme skákat po hlavě, tak se může ponořit v době kdy ho nevidíme, a my nebudeme vědět, kde byl naposled, než se nad ním voda zavřela.