Napsali o nás: Nemocniční kaplanka: Lidé mají stále předsudky, o bohu přitom mluvit nemusíme (iDnes.cz)

O práci nemocniční kaplanky a co vše obnáší tato specifická profese v prostředí velké pražské nemocnice, hovořila Doubravka Vokáčová z Thomayerovy nemocnice v rozhovoru pro iDnes.cz. V rozhovoru například prozradila to, kolik lidí se na ní obrací se svými problémy, jaká přání či obavy mají nebo jaké nejčastější předsudky mají lidé o práci kaplanky atd. Kaple sv. Václava v TN, kde kaplanka Vokáčová působí, má za sebou velikou historii a je neodmyslitelně spjata se vznikem nemocnice před více než devadesáti lety.

Neslouží jen věřícím, nabízejí duchovní podporu všem, kteří ji potřebují. Kromě samotných pacientů i jejich rodinám nebo zaměstnancům nemocnice. „Mnoho lidí přitom o službě neví nebo si nemyslí, že by ji potřebovali. Ale zase kdyby o ní všichni věděli, tak bychom už vůbec nestíhali,“ popisuje v dalším díle seriálu Lidé Česka kaplanka z Thomayerovy nemocnice Doubravka Vokáčová.

Kdo je vlastně nemocniční kaplan?

I přesto, že je duchovní péče v nemocnicích nabízena řadu let, stále se setkávám s nesprávnými představami či s předsudky. Nemocniční kaplan je specialista na duchovní potřeby pacientů, jejich blízkých a personálu v nemocnici. Nemusí být duchovním, ale musí být pro tuto službu patřičně kvalifikovaný a vyslaný mateřskou církví.

Jaké předsudky to jsou nejčastěji?

Jedním z nich bývá představa kněze, který pacienta na lůžku obrací na víru, nebo ho nutí, aby se mu zpovídal. Někteří pacienti mají ostych nebo nedůvěru. Dalším předsudkem bývá, že kaplan chodí jen k umírajícím nebo těžce nemocným.

A nakonec si mnozí myslí, že duchovní péče je jen pro věřící. Ve skutečnosti je to služba nabízená všem, bez rozdílu vyznání. Reaguje na potřeby, které zrovna člověk má. Slovo „bůh“ často v rozhovorech ani nepadne. 

Naše rozhovory se zpravidla dotýkají duchovních témat - jako je naděje, smysl života, utrpení a další existenciální otázky. V každém případě je posláním kaplana být nablízku. Také nabízí modlitbu, obřady, zprostředkování duchovního státem uznaných církví těm, kteří o to stojí.

Kolik tedy z lidí, se kterými se setkáte, jsou věřící?

Moje zkušenost je taková, že většina mých pacientů o víře nemluví. Přibližně jen deset procent z nich se hlásí k nějakému náboženskému vyznání.

Kolik lidí se na vás obrací?

Za týden je jich průměrně 40 a jsme na to dva.

Co jsou ty nejčastější obavy, které s vámi lidé sdílí?

Každý to má jinak. Často jde o obavy v souvislosti s nemocí – jak jsou pacienti upoutaní na lůžku a zažívají svou tělesnou křehkost, běží jim hlavou otázky, které by je v běžném životě nenapadly. Často například reflektují celý svůj život a přemýšlejí o tom, co má v jejich životě hodnotu.

Více v článku.

Zdroj: iDnes.cz
Datum vydání: 25. 12. 2019
Autor: Linda Veselá

Vaše TN