Rozhovor s psychologem Martinem Loučkou - Zavést eutanazii? Společnost zatím nemá systém, který by vylučoval rizika (Forum24)

Se zakladatelem Centra paliativní péče o tom, jaká rizika představuje zavedení eutanazie a v čem je současná debata nefér. Martin Loučka je psycholog a vysokoškolský učitel, který se zabývá v teorii i praxi tématem důstojného umírání a zmírňování bolesti a utrpení. Studoval v Anglii i v USA, byl na stáži v Nizozemsku, působil jako psycholog dětského podpůrného týmu ve FN Motol a dospělého paliativního týmu ve vinohradské nemocnici. Nyní pracuje jako psycholog na Oddělení paliativní péče ve Fakultní Thomayerově nemocnici. V roce 2014 založil Centrum paliativní péče. Dlouhodobě se zabývá otázkou eutanazie, o níž vydal spolu s kolegy knihu Eutanazie – Víme, o čem mluvíme?

Jste předním odborníkem v oblasti paliativní péče a spoluautorem publikace, která se týkala eutanazie. Vyslovujete zde názor, že legalizace eutanazie s sebou nese značná, až bych řekl nepřijatelná rizika. Je to už pár let, co tato kniha vyšla. Proměnil se nějak váš názor?

Na to, že má legalizace eutanazie vážná rizika, svůj názor nezměním. Tím jsem si jistý. Docela se mi líbila myšlenka Marka Orko Váchy, který kdysi řekl, že dříve měl na eutanazii negativní názor, dnes má jiný, mnohem negativnější než dřív. U mě nedošlo k takto výraznému posunu, ale čím dál víc si uvědomuji, že i přes narůstající počet zemí, které eutanazii nebo asistovanou sebevraždu nějakým způsobem legalizují, se pořád nevyřešily základní problémy, které tam vidím. Mám za to, že naše společnost zatím není schopna vymyslet nějaký dobrý systém, jak to dělat tak, aby tam nebyla rizika, kterých se lidé jako já obávají.

Která to jsou?

Riziko tzv. kluzkého svahu, riziko zneužití. Neschopnost definice toho, kde utrpení je již nesnesitelné a kde by snesitelné ještě být mělo. Mám pocit, že toto se příliš neposunulo.

Domníváte se, že se kvalita paliativní péče u nás zvyšuje?

Rozhodně, v Česku je to markantní. Za posledních deset let je tu obrovský nárůst paliativní péče, je to jeden z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů v medicíně. Vznikají nové týmy i služby, legislativa s tím začíná pracovat. Vznikly úhradové mechanismy na podporu mobilních hospiců a nemocničních paliativních týmů. Doháníme ovšem velké zpoždění, které jsme nabrali za posledních padesát let.

Jako laik bych řekl, že čím je hospicová a paliativní péče lepší, tím by motivace k zavádění eutanazie měla být nižší. Ale paradoxně se zvyšuje. Co si o tom myslíte?

Toto je jedna z častých věcí, kterou si lidé myslí: udělejte dobrou paliativní péči a eutanazie zmizí. Ale bohužel to tak nefunguje. Je v tom skrytý jeden důležitý moment –⁠ myslím si, že dobrá paliativní péče je nezbytný předpoklad pro to, abychom se vůbec hypoteticky mohli o eutanazii nebo asistované sebevraždě bavit. Pro mě je to veliký argument, proč říci eutanazii v Česku ne: dostupnost paliativní péče, i když se hodně zlepšuje, je strašně malá. Protože řešíme systémové problémy. Jsme na cestě, je skvělé, že po ní jdeme, je zájem ze všech stran. Ale rozhodně se stále mnoho pacientů k paliativní péči nedostane. Na mapě je spousta slepých míst. Dokud se toto nevyřeší, není možné tu debatu ani začít.  V zemích, kde je eutanazie nebo asistovaná sebevražda legalizovaná, je velice dobrá paliativní péče, stejně tak péče hospicová. Je ale důležité se podívat na to, co se v těchto zemích dnes děje. Reálné využití eutanazie pořád zůstává extrémní variantou.

Více

VÍCE o Odd. paliativní péče

Zdroj: forum24.cz
Datum vydání: 8.5.2024
Autor: Pavel Šafr

Vaše FTN