Srdečné poděkování

Krásný dobrý den,

dnes tomu bude měsíc, co jsme si s manželem mohli poprvé pochovat našeho syna T. Za pomoc s jeho příchodem na svět a následnou úžasnou péči o nás oba bych vám chtěla v následujících řádcích ze srdce poděkovat. Předem se omlouvám za „slohové cvičení“ – nechť si z textu, prosím, každý vybere, co se jej týká :-) Budu moc vděčná za jeho přeposlání, těm, které by mohl potěšit.

Na úvod bych ráda vyzdvihla už fungování PRENATÁLNÍ PORADNY. Pro odhadovanou vyšší váhu plodu a předchozí porod ukončený akutním SC vyvstala otázka, zda se pokusit o VBAC, či zvolit předem plánovaný SC. Od všech sestřiček a lékařů jsem se setkala s ohromnou dávkou empatie a profesionality, kdy mi byla pro a proti obou variant srozumitelně vysvětlena, avšak nikdo mě ani do jedné z nich netlačil. Vše jsem si měla možnost doma v klidu promyslet s tím, že konečné rozhodnutí (co se bude dít s mým tělem) bylo necháno v mé kompetenci a bez souzení respektováno... Ze zkušenosti svých blízkých vím, že takovýto přístup (ač v souladu se zásadami zdravotnické etiky) bohužel není zdaleka ve všech českých porodnicích standardem. A o to víc si vážím, že se u vás v tak citlivé situaci, jako je porod, snažíte maximálně vyhovět přáním rodičky, najdete si čas vyslechnout její obavy a jednáte s ní coby s rovnocenným partnerem (nikoliv pouze jako s „pacientkou“, jejíž „zdravotní problém“ je třeba vyřešit).

Na OPERAČNÍM SÁLE, kde poté plánovaný SC probíhal, bylo úžasné sledovat sehranost celého týmu lékařů, sestřiček a pana sanitáře. Zákrok probíhal velmi rychle, leč i přes plné pracovní nasazení si pokaždé někdo z přítomných našel čas ke mně prohodit nějaké to milé slovo pro uklidnění a povzbuzení. Zejména pan doktor-anesteziolog byl moc sympatický a – skrze očividně sdílený smysl pro černý humor – se těch 45 min neslo i v poměrně veselém duchu (jak jen to s/nad otevřeným břichem jde). Samozřejmě jsem též moc ocenila, že mohl být manžel po celou dobu se mnou a syn nám byl dán hned k přivítání, přitulení a prvnímu pokusu o kojení.

Během svého pobytu na ODDĚLENÍ ŠESTINEDĚLÍ jsem již napodruhé žasla, kolik laskavých a své práci působivě oddaných lidí může být koncentrováno v rámci jediného úseku zdravotnického zařízení. V průběhu těch pěti dní jsem se ani jednou nesetkala s nikým, kdo by se ke mně (nebo mým blízkým) choval jakkoliv neochotně, či na něm bylo znát pracovní vyhoření. Všichni (od lékařů, přes PA/sestřičky, až po ošetřovatelky a paní sanitářky) byli nesmírně profesionální, vstřícní a milí. Je až neuvěřitelné, že při výkonu tak fyzicky a psychicky náročných povolání, jako jsou ta vaše (obrovská zodpovědnost, 12ti hodinové denní/noční směny trávené v pohybu, přesčasy, práce s lidmi prožívajícími silnou bolest/emočně vypjaté situace, zdaleka ne vždy tolik respektu a vděku, kolik byste si zasloužili…), zvládáte držet tak skvělou úroveň poskytované péče a zároveň si stále zachováváte optimismus, nadhled a vlídný přístup…

Druhý den po zákroku se u mě rozjela postpunkční cefalea, kvůli které jsem pro silné závratě několik dní pouze proležela a má péče o syna končila jeho nakojením. O to víc mě dojímalo, jak láskyplně o něj paní PA/dětské sestřičky pečovaly (ani jedinkrát jsem neměla pocit, že jim svou momentální „mateřskou indispozicí“ přidělávám práci – ač tomu tak objektivně zajisté bylo). Paní PA/sestřičky z gynekologické sekce mi zas byly velkou oporou jak fyzickou (skrze starostlivou péči o mé zdraví a komfort), tak psychickou (svou empatií a snahou, abych se cítila co nejpříjemněji i ve chvílích, které pocitu lidské důstojnosti svou podstatou zrovna nenahrávaly).

Mezi všemi těmito báječnými lidmi se mi do paměti obzvlášť zapsalo šest dam, které si pro jejich zcela nadstandardní přístup dovolím přímo jmenovat. Mé velké díky patří:

PA paní Bc. A. E. za její pozitivní přístup, milý úsměv a nekonečný optimismus, kterými umně rozháněla mé poporodní chmury. Byla mi velkou oporou při znovu rozběhnutí kojení a skrze to i pozdvihnutí mateřského sebevědomí. I přes velké pracovní vytížení neváhala trpělivě zodpovídat příval mých dotazů. Činila tak nejen s velkou odborností, ale též laskavým humorem, díky čemuž jsem se v její péči cítila obzvlášť příjemně.

PA paní E. H., úžasné matadorce svého řemesla, které – dle jejích vlastních slov – za život prošlo rukama již tolik miminek, že by to vystačilo na „zabydlení“ celé pražské čtvrti. K mladým rodičkám přistupuje s mateřskou vlídností, ale zároveň taktní profesionalitou. Působí jako ten typ člověka, který za svou kariéru zažil už ledacos a jen tak něco jej proto nerozhází. Díky svým rozsáhlým zkušenostem, lety praxe získanému nadhledu a laskavé povaze dovede být pro ženy oním pověstným „klidným přístavem v rozbouřených vodách“ raného šestinedělí a poskytnout jim tak přesně ten typ podpory, kterou potřebují. Je krásné a úctyhodné, když má někdo – stejně jako paní H. – svou práci rád natolik, že se jí rozhodně zasvětit celý život. Za to jí patří obrovský respekt a dík.

PA paní O. V. V rámci svého povolání se po zdravotnických zařízeních často pohybuji a přicházím do kontaktu s velkým množstvím zde pracujících lidí – mnozí jsou milí, nebo se i přes náročnost svého povolání aspoň snaží chovat k pacientům s úctou a profesionálně. Jen zcela vzácně má však člověk tu čest narazit na tak úžasného, svému povolání oddaného srdcaře, jakým je paní V. Dámu s tak obdivuhodným profesním zápalem, dobrosrdečnou, obětavou povahou a skvělým smyslem pro humor. Já sama jsem se skrze její laskavou a starostlivou péči cítila, jako bych byla spíš některým z jejích „stonajících blízkých“, nikoliv pouze jednou z mnoha pacientek, které jí během směny „projdou rukama“. Právě tento nadstandardní, velmi osobní přístup (pracovnímu vytížení navzdory) naznačuje, že paní V. svou profesi vykonává s velkou láskou a bere ji jako službu těm, o které se tolik obětavě stará. Při našem rozloučení jsem od ní obdržela i pár jejích vlastních „home-made“ vychytávek na skloubení péče o dvě různě staré děti. Většina z nich u nás velmi rychle zdomácněla a skrze ně na paní V. často vzpomínám. A myslím, že ještě dlouho budu.

Paní doktorce-anestezioložce MUDr. T. N., že se mi uvolila aplikovat krevní zátku, po níž všechny mé obtíže související s postpunkční cefaleou ustoupily a mně se velmi ulevilo. Bez ochoty paní doktorky do tohoto zákroku „jít“ a jeho precizního provedení, by byl můj domácí „dvojboj“ s akčním batoletem a novorozencem úplně jiná liga. Nerada bych se zde uchylovala k nějakému škatulkování na základě věku/pohlaví, avšak nemohu nezmínit, že pro mě osobně bylo též nesmírně inspirativní vidět mladou ženu (ne snad o tolik starší, než jsem já sama), jak s velkou profesionalitou a lehkostí vede veškeré dění na operačním sále. Během provádění celého zákroku i následné kontroly u mě na pokoji zvládala být navíc neobyčejně milá, vtipná, distingovaná… v mých očích zkrátka učiněná předloha pro novou superhrdinka od Marvelu :-) Srdíčko do knihy na vrátnici jsem nakonec namalovat nestihla, snad se k ní však dostane aspoň toto mé „vyznání“ v elektronické podobě.

Sanitářkám/dámám roznášejícím stravu paní J. H. a její kolegyni sloužící ve dnech 24.-26. 2. 2026 (jejíž jméno jsem si bohužel nestačila zapsat). Milé dámy, byly jste skvělé! Přinést podnos s jídlem a položit jej na noční stolek umí leckdo. Servírovat jej s grácií, úsměvem, humorem a dobrosrdečným zájmem o klientovo zdraví a pohodlí – to umí jen člověk na „svém místě“. Svým laskavým přístupem, pečlivě odvedenou prací a budováním příjemného prostředí skrze pomoc s úklidem vnášíte do pokojů klientů kousek domova. Za to vám patří velký dík.

S pozdravem a přáním pěkného dne

T. V., pokoj č. 7 v přízemí