Napsali o nás: Rozhovor s Martinem Loučkou - Umírání jsme nepřijali. A tak končíme v nemocnicích a nešťastní, říká psycholog (Seznam zprávy)

Umírání je smutné a většina lidí se tomuto tématu vyhýbá. „Ale nemusí to tak být. Když dokážeme umírání přijmout, můžeme se na úplném konci života přiblížit i spokojenosti,“ říká ředitel Centra paliativní péče Martin Loučka a zároveň klinický psycholog z Oddělení paliativní péče Fakultní Thomayerově nemocnici.

Pane doktore, co je pro nás v závěru života důležité? Dá se to vůbec zobecnit?

V závěru života většinou rekapitulujeme vztahy a klidně řeknu, že i smysl našeho života. Opravdu málokdo počítá, kolik vydělal peněz. Existují studie, ze kterých vyplývá, že člověk na sklonku života nechce mít bolesti, chce být se svými blízkými, což jistě není nic překvapivého a dá se to do značné míry generalizovat. Ale my se v rámci paliativní péče právě snažíme o to, aby každý, kdo se v té úplně poslední fázi svého života ocitne, dostal prostor pro svoje osobní potřeby a přání. Aby už nemusel čelit tlakům, názorům a přáním svého okolí, až už jsou to zdravotníci, nebo rodina, aby mohl trávit svoje poslední dny tak, jak si přeje on. A ta přání mohou být a bývají různá. Někdo se chce do úplně poslední chvíle léčit, nevzdává to, ale někdo jiný už chce své poslední dny třeba strávit s rodinou tam, kde to má rád. Třeba chce ještě, dokud mu zbývají nějaké síly, dokončit určitou činnost, ne ve smyslu fyzické práce, ale spíš v mentální rovině. A byla by přece ohromná škoda mu to neumožnit nebo mu v tom dokonce bránit.

Vy jste psycholog. Kdo jsou vaši spolupracovníci v Centru paliativní péče?

Především lidé z praxe, a to z různých medicínských oborů. Vedle toho třeba sociální pracovníci, ale představte si, že máme i projektové manažery. My totiž potřebujeme zkušené lidi, kteří mají v organizacích zkušenosti se zaváděním změn a nových procesů. Raději zopakuji, že my nejsme ti, kdo se o umírající starají tak říkajíc v první linii. My většinou pracujeme s vedením nemocnic a hospiců, zkrátka se zástupci organizací, které se o pacienty v poslední fázi života starají. A zavádět v těchto organizacích efektivně procesy vedoucí k trvalému zkvalitňování péče vyžaduje především lidi, kteří mají s prací a často i s vedením těchto organizací zkušenosti. Hodně z nich jsou zdravotníci, ale jsou to také velmi schopní manažeři. Rádi povoláváme ty, kteří se o pacienty skutečně starají a dělají to skvěle, aby to, co umí, efektivně předávali dál.

Kde se učíte vy?

Často se inspirujeme v zahraničí, kde jsem poměrně dlouho pracoval. Stále mám na kolegy ze zemí, které jsou v poskytování paliativní péče špičkou, intenzivní vazby. Rád se přiznám, že než začneme cokoliv realizovat v českém systému, vždy se nejprve podívám, jak to zvládli například v Anglii, v Americe, v Kanadě nebo v Austrálii. Hodně se ale snažíme využívat i naše vlastní výzkumy a jejich závěry. Máme pak možnost pracovat se zajímavými daty získanými tak říkajíc v terénu, a to se ukazuje jako hodně přínosné. Někdy jsem až zaskočen tím, jak málo výzkumné práce se v minulosti v našem oboru uskutečňovalo, a nedovedu si práci bez těch tvrdých dat úplně představit. Data mají velkou sílu.

Více v rozhovoru

Zdroj: Seznam zprávy
Datum vydání: 7. 10. 2023
Autor: ONDŘEJ KATZ

Vaše FTN