Napsali o nás: Rozhovor s kaplankou Vokáčovou z TN o duchovní péči pro pacienty během koronaviru (Pražský deník)

Kvůli zákazu návštěv v nemocnicích v době epidemie covidu-19 pacienti prožívají velkou osamělost. Více než jindy je pro pacienty potřebná služba nemocničních kaplanů, kteří k nim i jako zaměstnanci nemocnic mohou přicházet a být jim nablízku. Lidé teď využívají příležitost svěřit se v daleko větší míře, řekla v rozhovoru kaplanka TN v Praze Doubravka Vokáčová. Lidé podle ní vedle péče o zdraví jejich těla potřebují také vědět, co je v nemocnici čeká, jak bude léčba probíhat nebo jakou mají perspektivu. Potřebují podle ní také cítit, že mají hodnotu jako člověk a podpořit vlastní sebeúctu v situaci, kdy jsou odkázaní na péči druhých.

Bez návštěv jsou pacienti osamělí, říká kaplanka Thomayerovy nemocnice

"Je to důležité, protože nejsme jen tělo. Někdy může být duchovní či psychické utrpení lidí větší než fyzická bolest. A naše psychika s tělem souvisí," uvedla kaplanka Vokáčová. Pacient, který nemá naději, podle ní těžko hledá důvody, proč žít dál, a hůř se uzdravuje. Nemocniční kaplani by podle ní měli s nemocnými hledat její zdroje.

Lidé podle ní vedle péče o zdraví jejich těla potřebují také vědět, co je v nemocnici čeká, jak bude léčba probíhat nebo jakou mají perspektivu. "A i když je to často velmi obtížné, tak se potřebují alespoň trochu dívat dopředu, na něco se těšit. Současnost je často těžká až paralyzující," dodala. Potřebují podle ní také cítit, že mají hodnotu jako člověk a podpořit vlastní sebeúctu v situaci, kdy jsou odkázaní na péči druhých.

Covidoví pacienti více svěřují

"Pacienti mají také potřebu vyjádření emocí. Přede mnou si dovolit plakat, nadávat, být naštvaný, zoufat, mít strach i mít radost či naději," řekla Vokáčová. Častěji také vyjadřují vděčnost za duchovní službu.

Rychleji než jinde se podle zkušeností kaplanky otevírají lidé právě na covidových odděleních. "Sotva se představím, svěřují mi již při prvním setkání svá trápení, mluví například o úmrtí svých blízkých a tom, co jim přijde v životě marné nebo v čem najít smysl. Vnímám tedy jinou dynamiku ve sdílení, a logicky větší stesk po rodině," sdělila. Často je tak prostředníkem mezi pacientem a jeho rodinou.

Senioři potřebují dotyk

Rozhovorů s pacienty je podle ní nepoměrně víc než před epidemií covidu-19. "U seniorů je větší potřeba dotekového kontaktu než u mladších, ovšem tuto potřebu obecně měli i v době před covidem. Ani jim nevadí, že mám rukavice. Berou mě za ruku, hladí mě a jsou vděční za kontakt. V obleku nám daleko více vyniknou oči a dostává se mi často ocenění, že mám hezké oči," doplnila.

VÍCE v článku Pražský deník

Zdroj: Pražský deník
Datum vydání: 15. 11. 2020
Autor: ČTK

Vaše TN