Napsali o nás: Rozhovor - Malí pacienti umí překvapit, jejich fantazie mě fascinuje, říká herní terapeutka (Vitalia.cz)

Martina Šeflová pracuje jako herní terapeutka deset let. Její povolání oficiálně neexistuje a veřejnosti není příliš známé. V rozhovoru pro Vitalia.cz proto přibližuje, co obnáší. Prostřednictvím hry dokáže dítě nejen zabavit, uklidnit, ale také poznat jeho emoce, pracovat s nimi nebo jej i jeho rodiče seznámit s tím, co je v nemocnici čeká. Fakultní Thomayerova nemocnice (FTN) v Praze začala nabízet herní terapii jako jedna z prvních v Česku už v roce 2008, a to v rámci Centra podpůrné péče, pod které spadá také činnost dobrovolníků či nemocničních kaplanů. Nemocnice nyní má tři herní terapeutky, jež pečují o dětské pacienty na čtyřech odděleních. Jednou z nich je Martina Šeflová, za kterou jsme se vypravili na Kliniku dětské chirurgie a traumatologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FTN.

Spolu s ní si dáváme vlastně sraz i s plyšovým opičákem Tomíkem, který ve FTN hospitalizované děti doprovází a je hlavním protagonistou několika fotoalb a knihy s názvem O Tomíkovi a zlámané nožičce. „Díky nim dětem dokážeme lépe objasnit, co je tady čeká a co se bude dít v rámci jejich léčby, takže předcházíme strachu a omylům,“ vysvětluje Martina Šeflová s tím, že děti do 12 let mají omezené abstraktní myšlení. „Proto, když jim popisujete něco, co před tím neviděly nebo nezažily, nedokáží si pod tím nic představit a je pro ně snazší, když je povídání doprovázeno fotografiemi nebo si na Tomíkovi vyzkouší, jaké to je převazovat ručičku či odebírat krev. Takže někdy i opičák sám se stane pacientem a pacient lékařem nebo sestřičkou,“ dodává s úsměvem.

O profesi, která oficiálně neexistuje

Jak mám vlastně nazývat vaši profesi: herní terapeutka, nebo herní specialistka?
Oba způsoby jsou možné, jednotný oficiální název není. Tato profese zatím není uvedena v katalogu prací ani u ní nejsou přesně stanovené požadavky na vzdělání, takže si ji každá nemocnice či jiné zdravotnické zařízení šije na míru podle sebe. V katalogu prací je ale uvedena profese „arteterapeut, pracovní terapeut“, což je hernímu terapeutovi nejblíže.

Jaký je rozdíl mezi herní terapeutkou a třeba zdravotním klaunem?
Veliký. Už z podstaty věci. Klaun je externista. Má jinou náplň práce. Není s dítětem v průběhu celé hospitalizace, potěší ho, odreaguje, rozesměje, ale chodí většinou 1× za týden. Já jsem s dítětem denně, znám jeho diagnózu, průběh nemoci a další okolnosti. Herní terapeut nabízí psychosociální podporu pacientů, podporu a zpříjemnění pobytu v nemocnici, empatickým způsobem mu pomáhá přijmout jeho aktuální zdravotní stav a vše s tím spojené. U nás je součástí ošetřovatelského týmu a je na kliniku vyslán oddělením Centra podpůrné péče.

Co si pod pojmem psychosociální podpora lze představit?
Máme třeba za úkol dítě přiměřeným způsobem připravit na to, co jej čeká, jaké zákroky a jaká ošetřovatelská činnost může jeho hospitalizaci provázet. Vyjasnit mu to všechno a zároveň mu dopřát smysluplné využití volného času. Dále je naším úkolem být mu nablízku a provázet ho všemi emocemi, které prožívá, a zkusit spolu s ním s těmi emocemi pracovat. Víme, že děti může pobyt v nemocnici limitovat i z hlediska sociálních kontaktů s vrstevníky nebo rodinou, i proto se snažíme přijít na to, jak do nemocnice vnést třeba pomocí hry aspoň kousek zdravého světa.

Jakou má hra roli při hospitalizaci

Hra nejspíš ve vašem pojetí asi nebude pouhé ježdění autíčkem a stavení stavebnice…
Hra je pro nás základní prostředek, jak pracovat s pacientem a jak k němu přistupovat. Má pro nás mnoho významů a zdaleka nejde jen o vyplnění volného času. Je potřeba si uvědomit, že hra je pro dítě nejpřirozenější činnost. Je to způsob, jakým přijímá informace a zároveň vyjadřuje to, co prožívá. Takže aniž by si to dítě uvědomovalo, hrou nebo nějakou kreativní činností nám sděluje mnoho informací. A pokud máme čas, můžeme vidět, vnímat, a třeba mu i umět pomoci s něčím, co nedokáže vyjádřit slovy. Nebo dítěti prostřednictvím hry můžeme přiblížit to, co se mu stalo, co se mu děje a co se mu bude dít. Proto je důležité ji dítěti v nemocnici umožnit.

Co má být cílem herní terapie? Třeba to, aby si dítě z nemocnice neodneslo trauma?
Určitě ano. Je to jeden z cílů. A někdy je to také o vytvoření korektivní zkušenosti. Někdy přichází dítě a my vidíme, že je hodně úzkostné, bojácné. Během rozhovor pak třeba zjistím, že už zažilo hospitalizaci, nějaký zákrok a bylo to pro něj nepříjemné. Snažíme se mu proto ukázat a přesvědčit ho, že to jde i jinak.

Proč herní terapeutka pracuje i s rodiči

Pracujete jen s dětmi, nebo i s rodiči?
Pracuji s hospitalizovanými dětmi, ale důležité pro mě je věnovat se také jejich rodičům, protože pokud jsou ve stresu, tak to někdy mohou nevědomě přenést i na dítě. Je jasné, že mít dítě v nemocnici je těžké, takže je dobré jejich prožívání také trošičku opečovat. Pokud je situace hodně náročná, je možné jim poskytnout i tzv. krizovou intervenci. Zajímám se ale také o to, zda je potřeba něco dovysvětlit, protože při příjmu zaznívá hodně informací ze stran lékařů i sester a rodiče z toho někdy mohou mít těžkou hlavu. Nebo něco přeslechnou, pochopí jinak a může vzniknout nějaké nedorozumění, čemuž chceme předejít. Pokud rodiče nevědí k hospitalizaci jejich dítěte vše, můžu jim zprostředkovat kontakt nebo něco zjistit. A někdy stačí i jen takové obyčejné popovídání si „mezi dveřmi“. Naše psychosociální podpora se tedy vztahuje jak na dětské pacienty, tak jejich rodiče a rodinné příslušníky.

Mgr. Martina Šeflová

Vystudovala psychosociální studia v kombinaci s teologií, absolvovala psychoterapeutický výcvik, krizovou intervenci i výcvik v nedirektivní terapii hrou. Ve Fakultní Thomayerově nemocnici pracuje od roku 2009, jako herní terapeutka od roku 2012. Je spoluautorkou knihy O Tomíkovi a zlámané nožičce a dalších několika fotoalb, kde plyšový opičák Tomík ukazuje dětem, co je čeká ve FTN při různých vyšetřeních a zákrocích.

VÍCE v článku

Zdroj: Vitalia.cz
Termín vydání: 6.1.2023
Autor: Hana Válková

Vaše FTN