Napsali o nás: Imunoterapie dává pacientům s karcinomem plic naději, a to v míře dosud nevídané – MUDr. Libor Havel (MedicalTribune.cz)

O využití imunoterapie u pacientů, kteří se léčí s karcinomem plic poskytl rozhovor MUDr. Libor Havel z Pneumologické kliniky I. LF UK Thomayerovy nemocnice pro zdravotnický portál MedicalTribune.cz. MUDr. Libor Havel těžko v ČR hledá konkurenci, pokud jde o počet nemocných s karcinomem plic zařazených do klinických studií. V kvalitě poskytovaných dat jeho nevelký tým dokáže udržet krok s předními světovými centry.

„Po čtvrtstoletí v medicíně jsem rád, že jsem se konečně dočkal doby, kdy se prognóza pacientů s karcinomem plic začala zásadně zlepšovat,“ říká o současném nástupu imunoterapie do pneumoonkologie. Ten je dán především terapeutickým ovlivněním kontrolního bodu imunitní reakce PD-1. První z těchto léků, nivolumab, je v indikaci nemalobuněčného karcinomu plic od loňského roku hrazen i v České republice.

Jak se v posledním roce změnily možnosti léčby pro pacienty s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC)?
Kdybychom byli v USA, byla by to odpověď na půlhodinovou přednášku. Žijeme však v Česku, a tak jsme poněkud pozadu. K nepochybným pokrokům ale dochází i tady. Po letech snažení a s dlouhým odstupem od zbytku světa byla schválena úhrada inhibitoru PD-1 nivolumabu v druhé a vyšších liniích léčby jak u neskvamózního, tak i skvamózního NSCLC, což je zcela jistě významný krok kupředu. Jinde ale poněkud pokulháváme. Cena těchto léků je přitom skoro srovnatelná s dnes již běžně používanou cílenou léčbou, zvláště když odpadne dávkování podle váhy. Asi nejbolestnější byla nedořešená úhrada u pembrolizumabu v první linii léčby u pacientů s expresí PD-L1 50 procent a více. V medicíně může být na jednu klinickou situaci řada názorů, někdy velmi různých. To, že by pacienti s metastatickým NSCLC s vysokou expresí PD-L1 měli být v první linii léčeni pembrolizumabem, ale nezpochybňuje nikdo. Řada nemocných je nucena si léčbu hradit ze svého, takové pacienty máme i my. Je třeba vzít v úvahu, že nemocných s vysokou expresí PD-L1, tedy minimálně 50 procent, je v populaci jen něco kolem 15 procent. To by šlo přirovnat k podílu pacientů s mutacemi EGFR. Od března 2019 by ale pembrolizumab v této indikaci měl být konečně hrazen i u nás.

Co konkrétně přináší imunoterapie pro pacienty s plicními nádory navíc ve srovnání s dosud dostupnými léčebnými modalitami?
Imunoterapie přináší hlavně naději, a to v míře doposud nevídané. Po čtvrtstoletí v medicíně jsem rád, že jsem se konečně dočkal doby, kdy se prognóza pacientů s karcinomem plic začala zásadně zlepšovat. Všechny dostupné léky, které se v léčbě karcinomu plic doposud používaly, působily přímo na nádorovou buňku, snažily se zablokovat její další dělení. Pro všechny tyto přípravky bylo charakteristické, že po jejich vysazení protinádorový efekt pominul. U imunoterapie je mechanismus účinku diametrálně odlišný. Konktrétně při zablokování osy PD-1/PD-L1 dochází k posílení protinádorové imunitní T-buněčné odpovědi. Díky paměťovým funkcím imunitního systému tyto léky mohou účinkovat i po ukončení medikace – u některých nemocných vidíme po přerušení imunoterapie i dlouho přetrvávající kontrolu onemocnění. Máme pacienty ze studií, které lze označit za dlouhodobé respondéry a kteří přežívají déle než tři roky. Staráme se například o nemocného s metastatickým NSCLC léčeného nivolumabem, který byl diagnostikován v roce 2015 a po léčbě nivolumabem u něj doposud přetrvává remise choroby. Klinická zkušenost s těmito léky je zatím ještě časově omezená. Pokud se ale podíváme na publikovaná dlouhodobá data ze studií o celkovém přežívání, ukazuje se, že 16 procent nemocných s nádorem ve stadiu čtyři při léčbě nivolumabem přežívá pět let, jak je patrné ze studie CheckMate 003 zveřejněné loni na ASCO. Je tedy otázka, jak vůbec imunoterapii nazývat. Obecně je systémová léčba u metastatického karcinomu plic považována za léčbu paliativní. Když ale při použití imunoterapie dlouhodobě přežívá 16 procent nemocných, je to přibližně stejný podíl jako u operovaných nemocných ve stadiu IIIa – a u nich by nikdo u operace o paliativním záměru nehovořil. Každopádně je to léčba, která významnému procentu nemocných zajištuje dlouhodobé přežití. Já sám cítím, že jde o něco více než o paliaci. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že na terapeutické ovlivnění tohoto kontrolního bodu imunitní reakce zdaleka neodpovídají všichni pacienti. Ještě větší problém pak je s predikcí toho, který nemocný bude z této léčby dlouhodobě profitovat.

Více na webu MedicalTribune.cz.

Zdroj: MedicalTribunce.cz
Datum vydání: 4. 2. 2019
Autor: Ion