Rozhovor - Na lůžku si lidé více uvědomují křehkost svého žití, říká nemocniční kaplanka z FTN (seznamzpravy.cz)

„Na Štědrý den vezmu housle a s kolegou jdeme zpívat koledy do nemocnice, abychom přinesli alespoň trochu vánoční atmosféry a naděje,“ popisuje nemocniční kaplanka v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Doubravka Vokáčová pracuje v pražské Fakultní Thomayerově nemocnici. Jako nemocniční kaplanka se stará nejen o tradiční náboženské obřady, ale nabízí pacientům, jejich příbuzným a zdravotnickému personálu nemocnice osobní setkání a rozhovor.

Jak vypadá váš pracovní den? V čem spočívá vaše práce?

V péči o duchovní rozměr člověka. Jako nemocniční kaplanka duchovně doprovázím pacienty, personál a návštěvníky nemocnice. Zprostředkovávám jim naději, pokoj, vděčnost a odvahu. Zajímám se o to, co druzí potřebují, co je pro ně důležité. Spolunesu jejich obavy. Hledám s nimi, o co se opřít, v co doufat. Modlím se. Modlitbou mohu podpořit i pacienta v bezvědomí.

To znamená, že vaše služba se netýká jen věřících?

Přesně tak. Podobně jako kaplan v armádě, je tam pro všechny. Rozsah mé práce je daleko širší než jen zprostředkovávání svátostí či náboženských obřadů tzv. věřícím. Všichni mají většinou nějakou zkušenost s něčím, co je přesahuje: Bůh, vesmír, přírodní řád, vztahy s druhými, něco mezi nebem a zemí. S tím často souvisí i otázka po smyslu. Je to například to, že vnímají, že nemají všechno ve svých rukách. To, jestli se uzdraví, nezáleží jen na nich a ani lékaři jim obvykle nemohou dát absolutní jistotu. Více si uvědomují ohraničenost a křehkost svého života. Řeší také své vztahy, obavy, přehodnocují svůj dosavadní pohled na sebe a na život. Častokrát se dostávají do krize, ve které si kladou otázky, jimiž se dříve tolik nezabývali. Dostávají se více sami k sobě, a jejich přemýšlení se jako neviditelná linka skrytá pod povrchem dotýká hlubokých bytostných otázek, jako například Co má smysl? Proč tu jsem? Jakou mám hodnotu? K čemu to všechno je? Co mám dělat? Nejsem to ovšem já, kdo zná a odpovídá na pacientovy otázky, ale mohu mu pomoci hledat, co v jeho životě a jeho situaci je odpověď pro něj. Je jasné, že pro každého může být odpověď na podobnou otázku odlišná.

Pracovat v nemocnici musí být psychicky náročné. Je pro vás na Vaší práci i něco obohacujícího?

Ano, moje práce mě naplňuje a i pro mne bývají setkání s druhými inspirativní. Asi nejvíce mě dostává, když se setkám s lidmi, kteří přes svou těžkou situaci dokážou být vděční. Žasnu, že i nemocný člověk může být velkým obdarováním pro lidi kolem sebe. Obohacuje mě, když mohu být u umírání člověka, který je vyrovnaný se svým životem, se sebou a okolím. To je krásné.

Jak vypadají Vánoce v nemocnici?

Zdravotníci jsou v presu, mají toho hodně v práci i doma. Pacienti jsou smutnější než jindy, protože by chtěli být doma. A nakonec jsou všichni nějak více naměkko. A tak chci jít do nemocnice i na Štědrý den.

Čím pacienty potěšíte?

Vezmu housle a spolu se svým kolegou knězem jim jdeme zazpívat koledy a tak přinést alespoň trochu vánoční atmosféry a naděje. Dělit se o tichou radost z toho, že Bůh jako lidské dítě se narodil do našeho světa, aby nám byl nablízku a byl s námi i v naší lidské křehkosti a zranitelnosti. S přáním brzkého uzdravení se modlíme, aby měli v srdci pokoj a naději a zakoušeli lidskou i boží lásku a blízkost.

VÍCE v rozhovoru: Na lůžku si lidé více uvědomují křehkost svého žití, říká nemocniční kaplanka - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)

VÍCE o duchovní péči ve FTN

Zdroj: seznamzpravy.cz
Datum vydání: 25. 12. 2021
Autor: Vojtěch Gavriněv

Vaše FTN