Napsali o nás: Masarykovy domovy - Praha se stará o chudé, Lidové noviny

Nemocným, bezmocným a chudým přinesla první republika jednu výraznou změnu: navzdory hospodářské krizi 30. let i pozdějším tvrzením komunistické propagandy se vážně zabývala sociální otázkou. Mezi výsledky jejího moderního řešení patřilo i zakládání takzvaných Masarykových domovů. Už posun od slova chudinství k termínu sociální otázka, od slov chudobinec, starobinec ke slovu domov vyjadřuje velikou změnu doby.

(Velká) Praha měla v roce 1922 téměř tři čtvrtě milionu obyvatel, postarat se o potřebné bylo tedy velikou výzvou. Nově ustavený Ústřední sociální sbor a Ústřední sociální úřad přišel s myšlenkou postavit jeden velký sociální ústav pro celou Prahu. Předseda sboru a pozdější primátor Petr Zenkl tehdy řekl: „Jde o splnění lidských povinností šťastnějších členů společnosti vůči druhům méně šťastným. Jde tedy o působení, v němž nepochopení nebylo by jen důkazem nedostatku určitých rozumových vědomostí, nýbrž prostě nedostatkem lidského citu a mravní odpovědnosti.“ Domov opravdu moderní Stavba byla schválena, zahájena 16. července 1926 a v říjnu 1928 (za dva roky!) slavnostně zkolaudována. Areál – dnešní Thomayerova nemocnice v Praze-Krči – se skládal z 21 budov, deset pavilonů bylo pro chudé (z toho šest pro zestárlé, jeden pro manžele), nechyběla kaple, ambulance, ordinace, operační sály, tři dětské ústavy, dětská zotavovna pro školní a pro malé děti, dětský chorobinec pro nevyléčitelně nemocné. A pak správní, hospodářské, společenské budovy. Areál se dále rozrůstal, přibývalo i chovanců – původní počet 1700 dospělých se brzy zdvojnásobil na 3500 lidí.

Technické vybavení Masarykových domovů zasluhuje i dnes obdiv. Nechyběly vymoženosti jako ústřední topení, automatizovaná kotelna, ústřední prádelna, kuchyně a rozvoz jídel nehlučnými a čistě elektrickými vozíky firmy Křižík. K domovům patřily i vlastní sady, zahradnictví a mimo areál i vlastní chov vepřů, hovězího dobytka a tažných koní. Určitý výdělek domovy získávaly z aleje moruší vysazených podél ulice (dnes Vídeňská), jejich listy sloužily ke krmení bource morušového.

Život zde měl ovšem svá pevná pravidla. Jak píšou Hana Mášová a Leon Bíla, zabývající se historií Masarykových domů, v domácím řádu mimo jiné stálo, že „i chovanci sami přičiní se, aby život zde měli klidný a radostný pokud zdraví a síly jim stačí.“ Veřejně prospěšné práce chovanců byly samozřejmostí.

Úspěšný sociální experiment ukončila až po 11 letech německá okupace. Areál se přeměnil na vojenský nacistický lazaret, stejně jej později využila i Rudá armáda. Po konci války přišlo rozhodnutí, že se areál přemění definitivně na nemocnici a výzkumné ústavy. V roce byl přejmenován na Thomayerovu nemocnici. Z minulosti zde přetrvalo označení budov velkými písmeny abecedy.

Zdroj: Lidové noviny
Datum vydání: 26. 11. 2018
Autor: Eva Bobůrková