Jedná se o osmotické limity při maximálním zředění a maximální koncentraci, normální běžný vzorek při běžném příjmu
tekutin dosahuje osmolality 300–900 mmol/kg.
Osmolalita moče slouží k posouzení koncentrační schopnosti ledvin, k dif. dg. polyurie (osmotická vs vodní diuréza)
a k dif. dg. prerenálního a renálního selhání ledvin. Osmolalita moče je ovlivněna osmotickou náloží, příjmem tekutin,
ADH a bílkovin a funkčností ledvin (koncentrační schopnost).
Pro prerenální selhání ledvin svědčí osmolalita moče > 400 mmol/kg, pro renální selhání < 400 mmol/kg.
Ke zvýšení močové osmolality dochází při katabolismu, zvýšeném příjmu bílkovin, při hyperglykémii s glykosurií,
při zvýšeném vylučování solí, při léčbě manitolem, po podání kontrastní látky nebo při vylučování alkoholu, metanolu...
Ke snížení močové osmolality dochází při vodní diuréze (nadměrné pití, diabetes insipidus), při sníženém příjmu NaCl,
u hypoproteinémie.
|