Textové pole: Drogový screening v moči
Stanovení drog v moči je preferováno před stanovením v krvi vzhledem k vyšší koncentraci a delšímu poločasu vylučování návykové látky). Multipanel pro kvalitativní detekci drog a jejich metabolitů v lidské moči obsahuje tato stanovení:

 

Indikace:

 

Hodnocení testu detekce drog v moči:

-       SUSPEKTNĚ NEGATIVNÍ (je-li koncentrace látky v moči pod zvolenou cut-off hodnotou)

-       SUSPEKTNĚ POZITIVNÍ (je-li nad cut-off hodnotou)

-       HRANIČNÍ (je-li cut-off +/-)

 

Kvalitativní vyšetření moče na drogy je orientační, pro forenzní účely je nutno konfirmovat výsledek jinou, specifickou kvantitativní metodou.

 

Při záchytu susp. pozitivního výsledku je vhodné doplnit konfirmaci z téhož materiálu, v Toxikologickém ústavu, množství zaslané moče musí být min. 50 ml, moč je třeba vyzvednout na OKB a zaslat přes oddělení dopravy TN do Toxikologického ústavu. Podrobnější informace viz externí žádanka.

 

Výsledek je nutno hodnotit komplexně v klinickém kontextu.

Je třeba vzít v úvahu popisované různé interference (lékové, potravinové apod.), kdy strukturně podobná látka nenávyková může dávat mírně pozitivní výsledek – viz dále.

 

  1. KOKAIN (COC)

·         č. metody: 211 (zkr. uCOC)

·         slang. název: koks; varianta kokainu: crack

·         orientační doba záchytu v moči: 3–4 dny

·         cut-off: 300 ng/ml

·         základní charakteristika: látka nacházející se v listech jihoamerického keře jménem Koka pravá. Kokain je inhibitor zpětného vychytávání dopaminu, noradrealinu v mozku. Působí jako silné stimulancium na centrální nervový systém a jako lokální anestetikum. Volnou bázi kokainu tzv. crack lze připravit tepelnou úpravou po naředění alkalickým činidlem.

·         aplikace: nejrozšířenějším způsobem aplikace je šňupání kokain hydrochloridu (tzv. lajna), může být užit i perorálně, případně jej lze vetřít i do jiných sliznic (dásně, konečník). Nitrožilní aplikace roztoku je méně obvyklá. Hydrochloridovou sůl kokainu nelze kouřit, k tomuto účelu je používána volná báze tzv. crack. Nejstarším způsobem aplikace je žvýkání listů koky.

·         patofyziologie – metabolismus a exkrece: kokain (benzoylekgoninmetylester) je v organismu rychle deaktivován hydrolýzou na dva hlavní metabolity. Z 30–50 % je rychle hydrolyzován jaterní a plazmatickou esterázou na metylester ekgoninu a asi ze 40 % je neenzymaticky hydrolyzován za vzniku benzoylekgoninu. Biologický poločas kokainu je 30–90 minut, přičemž, jak již bylo uvedeno, závisí na způsobu aplikace a velikosti dávky. Poločas benzoylekgoninu je 5–8 hodin a methylesteru ekgoninu 3–6 hodin. Mimo to vzniká v játrech minoritní metabolit norkokain, který je jako jediný metabolit kokainu aktivní. Při souběžné konzumaci kokainu s alkoholem vzniká rovněž farmakologicky aktivní metabolit kokaetylen. Kokaetylen potencuje psychomotorickou stimulaci a působí depresivně  na srdce, takže zvyšuje riziko náhlé smrti. Kokain a jeho metabolity jsou vylučovány močí, přičemž 1–9 % odchází z organismu v nezměněné formě, 35–53 % odchází jako benzoylekgonin, 32–49 % jako ekgonin methylester. Po jednorázové dávce je kokain detekovatelný v moči pouze 3‐6 hodin, kdežto oba metabolity 24–60 hodin (u chronických toxikomanů  až 4–5 dní). 

·         somatické/psychické účinky: jeho požití způsobuje euforii, pocit radosti, vzrušení, zvýšeného sebevědomí, sebejistoty, rozhodnosti až přeceňování vlastních sil, neúnavnosti, hyperaktivity, zvýšení krevního tlaku, tepové a dechové frekvence, je přítomna dilatace zornic. Působí jako afrodiziakum – ztráta zábran, povzbuzení libida. Ve větších dávkách se může objevit úzkost, podrážděnost, útočnost, pocit rychlého až nepravidelného bušení srdce, bolesti na hrudi, pobolívání hlavy, pocení, třes, nevolnost, zvracení, průjem, obtíže se soustředěním, podezíravost až paranoia, škubání s sebou - míra vedlejších příznaků se s častějším používáním zvyšuje. Pro předávkování kokainem je typická hypertenze s hrozbou krvácení do mozku či plic nebo naopak těžká hypotenze, tachykardie, tachyarytmie (extrasystoly, supraventrikulární tachykardie), třesavka, agitovanost, zmatenost, pocit silného strachu nebo zuřivost, sluchové, zrakové či hmatové halucinace, delirium nebo bezvědomí. Rovněž mohou propuknout epileptické křeče. 

·         návyk: užívání kokainu způsobuje silnou psychickou, obtížně léčitelnou závislost (nebezpečí návykovosti je zde extrémní).

·         interference: amisulprid, cefuroxim, cyamemazin, darunavir, doxylamin, fluoxetin, ketoprofen, levofloxacin, metoprimeprazin (levomepromazin), metoklopramid, moklobemid, opipramol, paroxetin, tiaprid, tolperison, tropatepin

 

  1. MARIHUANA (THC)

·         č. metody: 212 (zkr. uTHC)

·         slang. název: marihuana (tráva, ganja, marijánka) / hašiš (haš)

·         orientační doba záchytu v moči: jednorázově 3 dny, při chronickém užívání týdny (i více než 
2–4 týdny) po poslední dávce

·         cut-off: 50 ng/ml

·         základní charakteristika: konopné drogy (marihuana a hašiš) se získávají z rostliny konopí; Cannabis sativa, indica a ruderalis. Kanabinoidy patří mezi látky s halucinogenním účinkem. Hlavní účinnou psychoaktivní látkou je THC; tj. delta-9-tetrahydrocannabinol.

·         aplikace: nejčastěji kouření, dalším způsobem je požití

·         somatické/psychické účinky: účinek kanabinoidů je možné rozdělit do několika fází. V prvních okamžicích může nastat sevřený, úzkostný stav. Druhá fáze bývá obvykle prožívána jako euforie, blažený, spokojený stav často spojený s bezdůvodným smíchem. Může ale nastat i opačná situace, tedy prohloubení úzkosti z první fáze intoxikace. Po odeznění účinku přichází únava, ospalost, otupělost, případně zmatenost. Pro všechny fáze je pak typické narušení kontaktu s realitou. Mění se vnímání času, zostřují se smyslové vjemy, dochází k poruše krátkodobé paměti, což může vést k atypickému chování. Dlouhodobé užívání kanabinoidů vede k charakteristickým změnám osobnosti. Uživatelé se vyznačují typickou pomalostí a poruchami krátkodobé paměti.

·         návyk: Kanabinoidy bývají často označovány jako iniciační drogy. U marihuany byla dokumentována pouze závislost psychická, somatickou závislost nezpůsobuje. 

·         interference: bezafibrát, efavirenz, ibuprofen, naproxen, fluoxetin, ketoprofen, kyselina mefenamová, kyselina niflumová, Montelukast, ritonavir, trimetoprim, inhibitory protonové pumpy – omeprazol, esomeprazol, lansoprazol, pantoprazol a doplňky vitamínu skupiny B (zejména B2-riboflavin) mohou způsobit falešně pozitivní výsledek na THC.

 

  1. BENZODIAZEPINY (BZD)

·         č. metody: 213 (zkr. uBZD)

·         orientační doba záchytu v moči: 3 dny, diazepam dlouhodobě (i týdny)

·         cut-off: 200 ng/ml

·         základní charakteristika: benzodiazepiny jsou jedny z nejčastějších užívaných a také zneužívaných psychofarmak. Zneužívají se většinou v kombinaci s jinými látkami (alkohol, heroin) jako doplňková droga. Původně se tyto látky používaly pro své narkotizační účinky, dnes se používají k léčení deprese, strachu, neklidu, úzkosti, blouznění, halucinací, nespavosti či epilepsie. V rámci léčiv jde o látku spadající mezi anxiolytika, sedativa.

·         aplikace: nejčastěji perorálně, nitrožilně, výjimečně šňupáním

·         somatické/psychické účinky: dlouhodobé užívání vede k poruchám paměti. Účinek vyšších dávek se projevuje únavou a ospalostí, tupě euforickou náladou, poruchami koordinace pohybů, setřelou řečí (podobné příznaky u opilců). Dochází k útlumu dechového centra a poklesu krevního tlaku, kombinace s jinými tlumivými látkami (heroin, metadon, alkohol) může být smrtelná.

·         návyk: benzodiazepiny vyvolávají psychickou i tělesnou závislost a rychle na jejich účinky vzniká tolerance. Benzodiazepiny by neměly být (s výjimkou některých onemocnění jako je např. epilepsie) užívány dlouhodobě a po odeznění akutních obtíží je vhodné je vysadit.

·         hlavní představitelé (účinná látka): alprazolam, bromazepam, klorazepat, chlordiazepoxid, clobazam, clonazepam, delorazepam, diazepam, estazolam, flunitrazepam, flurazepam, fonazepam, ketazolam, klobazam, lorazepam, lormetazepam, medazepam, mexazolam, nimetazepam, nitrazepam, oxazepam, prazepam, temazepam, triazolam,

·         interference: sertralin, bezafibrát, cetirizin, citalopram, escitalopram, duloxetin, flumazenil, fluoxetin, hydrochlorothiazid, isotretinoin, karbamazepin, klonidin, lamotrigin, levocetirizin, lidokain, losartan, moklobemid, morfoclon, oxaprozin, piroxikam, quatiapin, risperidon, trimetorpom, venlafaxin + terapeuticky podávané BZD

 

  1. METADON (MTD)

·         č. metody: 214 (zkr. uMTD)

·         slang. název: metadon

·         orientační doba záchytu v moči: 3–4 dny

·         cut-off: 300 ng/ml

·         základní charakteristika: metadon je syntetický opioid užívaný v lékařství jako analgetikum a pro léčbu závislosti na narkotikách (aplikuje se především jako substituční droga pacientům prodělávající odvykací léčení  ze závislosti na heroinu). Ačkoliv se metadon chemicky nepodobá morfinu nebo heroinu, působí na stejné receptory a tím vytváří i stejné účinky. Používá se rovněž při chronických bolestech díky svému dlouhodobému působení v organizmu a nízké ceně.

·         aplikace: perorálně (většinou tekutina, vyskytuje se ale i ve formě tablet); jako pouliční droga se užívá injekčně

·         somatické/psychické účinky: metadon je metabolizován pomalu a je velmi dobře rozpustný v tucích; díky tomu účinkuje v organizmu déle než morfinové drogy. Účinky metadonu jsou podobné jako u ostatních opiátů, ovšem trvají delší dobu a uživatelé nezažívají tak intenzívní prožitky jako je tomu při užití heroinu.

·         návyk: stejně jako u heroinu, tolerance a závislost se obvykle vytváří při opakovaných dávkách. Odvykací symptomy jsou obecně méně závažné než u morfinu a heroinu při stejných dávkách, ale trvají podstatně déle. Pacienty na metadonové terapii je nutné v pravidelných intervalech monitorovat.

·         interference: deriváty metadonu – methadone hydrochloride, atomoxetin, biperiden, bupropin, difenhydramin, dimenhydrinát, doxylamin, fluoxetin, gabapentin, levomethadon, meptazinol, piritramid, klomipramin, chlorpromazin, quetiapin, thioridazin, verapamil

 

  1. MORFIN/OPIÁTY (MOR/OPI)

·         č. metody: 215 (zkr. uMOR/OPI)

·         slang. název: morfin (morfium) / heroin (herák, háčko) / kodein

·         orientační doba záchytu v moči: 2–4 dny v závislosti na dávce

·         cut-off: 300 ng/ml

·         základní charakteristika: jako opiáty jsou označovány alkaloidy obsažené v opiu (zaschlé štávy z nezralých makovic máku setého - Papaver somniferum). Používají se k zmírnění silných bolestí (narkotická analgetika). Součástí účinku je i pocit euforie, potlačení strachu či úzkosti a snížení citlivosti na fyziologické i psychologické podněty.

Hlavními opiáty z opia jsou morfin a kodein.

·       Morfin se používá primárně v lékařství jako silné analgetikum. Jde o omamnou látku a kromě svého použití v medicíně je též zneužíván jako droga nebo surovina k výrobě heroinu.

·       Heroin (chemicky diacetylmorfin) patří mezi polosyntetické deriváty morfinu. Acetylace morfinu má za následek lepší rozpustnost v tucích, a tím i snadnější průnik hematoencefalickou bariérou. Acetylované skupiny jsou v játrech rychle odštěpeny a vlastní účinek je zprostředkován morphinem.

Působí na endogenní μ-opioidové receptory. Heroin je, spolu s dalšími opioidy, agonistou čtyř endogenních neurotransmiterů (β-endorfin, dynorfin, leu-enkefalin, a met-enkefalin).

·         aplikace:

·       Morfin - orálně (tablety, kapky), rektálně (čípky), nitrožilně

·       Heroin hnědý – vhodný ke kouření nebo inhalaci z aluminiové fólie (tzv. „hulení z plechu") k injekční aplikaci je potřeba přidat kyselinu (krystalický vitamin C).

Heroin bílý – je určen k injekční aplikaci, event. šňupání.

Je možná aplikace i do svalu či podkoží.

·         somatické/psychické účinky:

·       opiáty jsou prostředky se silným tlumivým účinkem na centrální nervový systém. Přesto, že se jedná o látky tlumivého charakteru, někteří uživatelé popisují po požití heroinu pocity uvolnění, subjektivně vnímané zvýšení energie a schopnost podat vyšší výkon.

Mezi příznaky akutní intoxikace patří nevolnost, hučení v uších, pocit tepla v obličeji, svědění, povrchové dýchání, mióza a hyperreflexie. Při chronickém užívání je nejvíce postižena oblast charakterových vlastností. Závislý je líný, bez vůle, ztrácí libido a potenci, je depresivní, nespavý, unavený, trpí děsivými pseudohalucinacemi při usínání, sklon k infekcím na podkladě oslabení imunitního systému. Hlavními příznaky předávkování jsou ztráta vědomí, cyanóza a zástava dechu.

·         návyk: na opiáty vzniká fyzická i psychická závislost. Fyzická závislost se projevuje vzestupem tolerance a potřebou zvyšovat dávky (pro zachování stejného účinku). Psychická závislost se vyznačuje ztrátou kontroly nad užíváním drogy a neovladatelným dychtěním po ní. Pravidelní uživatelé se dostávají na dávky, které jsou mnohonásobkem smrtelné dávky pro prvouživatele.

·         interference: potraviny obsahující semena máku, lokální anestetika u cévkované moče (novokain, mepivakain, prokain), kodein + deriváty kodeinu - kodein fosfát, dihydrokodein, folkodin, hydrokodon, morfin + deriváty morfinu - morfin, desoxomorfin, etylmorfin, hydromorfon, nalorfin, naloxon, kaolin/morphine mixture, chinolonová ATB: levofloxacin, fleroxacin, ciprofloxacin, moxifloxacin, ofloxacin, dále abakavir, atomoxetin, cefalexin, epinefrin (adrenalin), fexofenadin, lamivudin, ranitidin, rifampicin, tropatepin.

 

  1. AMFETAMINY (AMP)

·         č. metody: 216 (zkr. uAMP)

·         slang. název: Speed, Krystal, Ice

·         orientační doba záchytu v moči: 3–4 dny

·         cut-off: 500 ng/ml

·         základní charakteristika: chemicky patří mezi deriváty phenylethylaminu a kromě amfetaminu tato skupina obsahuje dextroamfetamin (D-amfetamin), metamfetamin (pervitin), methylendioxymetamfetamin (extáze). Přítomnost izolovaného amfetaminu je možná, v případě že byl užit čistý amfetamin – speed.

Tyto chemické látky stimulují především výdej katecholaminů (noradrealin, dopamin, serotonin) ze synaptických zakončení v CNS. Jedná se tedy o stimulační látky (stimulanty). Legálně jsou využívány v léčbě poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) zejména u dětí, při léčbě úrazů mozku, narkolepsie a chronického únavového syndromu.

·         aplikace: orálně ve formě tablet, kouření, šňupání (prostřednictvím nosní sliznice), nitrožilně.

·         somatické/psychické účinky: zrychlení psychomotorického tempa, pocity euforie, inteligence, důvěry a sebedůvěry, zvýšení vigility (bdělosti), odstranění či oddálení pocitu únavy, snížení potřeby spánku a samotný spánek zkracují, snížená citlivost k bolesti, snížená chuť k jídlu vedoucí k úbytku váhy, zvýšená sexuální touha, ale schopnost erekce bývá snížená. Je zvýšena i výkonnost fyzická, proto jsou tyto látky zneužívány jako doping u sportovců.

Mezi nejdůležitější somatické účinky patří především zvýšení krevního tlaku, tachykardie, arytmie, změny tepelné regulace (hypertermie), absence pocitu žízně – dehydratace, zvýšení svalového napětí (příprava na zátěž), mydriáza, bronchodilatace, nadměrné pocení, zvýšené napětí žvýkacích svalů, křeče při užití vyšších dávek.

·         návyk: užívání amfetaminů je doprovázeno vznikem závislosti, která má především psychický charakter (touha po droze). Tolerance k amfetaminu se vyvíjí rychle (několik dávek), tendence k navyšování dávky pro dosažení stejného efektu. Nevyvolávají závislost tělesnou (somatickou), přesto abstinenční syndrom může být pro uživatele nepříjemný. Po vysazení se dostavuje hluboký a dlouhý spánek, nadměrná chuť k jídlu v době mezi spánky, letargie, deprese, úzkost, agresivita, sebevražedné sklony. Dlouhodobé chronické užívání může vyústit v toxickou psychózu. Hlavní rysy toxických psychóz jsou paranoidní stavy, změny nálady, zrakové, sluchové a taktilní (hmatové) halucinace, celkový klinický obraz je podobný schizofrenii.

·         interference: amfecloral, benzfetamin, bromfeniramin, cathine, clobenzorex, dexamphetamine sulphate, methylenedioxyamphetamine (slangově Eve, Love Drug, MDA), fenetylin, fenylpropranolamin, lisdexamfetamin, p-hydroxaamfetamin, efedrin, pseudoefedrin, fentermin, fenmetrazin, sibutramin, metylfenidat, mesocarb, metyldopa, metoprolol, mexiletin, moxifloxacin, prometazin, propranolol, ranitidin, selegilin. Falešně pozitivní výsledek na amfetaminy mohou způsobit i některá antidepresiva – jako bupropion, fluoxetin, chlorpromazin, quetiapin, venlafaxin, trazodon a amitriptylin.

 

  1. BARBITURÁTY (BAR)

·         č. metody: 217 (zkr. uBAR)

·         orientační doba záchytu v moči: většina barbiturátů 2–4 dny po užití (ale např. thiopental maximálně 1 den, fenobarbital po chronickém terapeutickém užívání i několik týdnů)

·         cut-off: 300 ng/ml

·         základní charakteristika: barbituráty (deriváty kyseliny barbiturové) představují velkou skupinu často používaných léků tlumících činnost CNS vazbou na GABA (kyselina gama-aminomáselná) receptory. Jsou často aplikovány jako sedativa, anestetika a antiepileptika. Barbituráty byly hojně využívány jako léky na spaní, později byly pro své nežádoucí vedlejší účinky nahrazeny relativně bezpečnějšími benzodiazepiny.

·         aplikace: nejčastěji perorálně, méně často nitrožilně

·         somatické/psychické účinky: Barbituráty můžeme podle délky působení rozdělit do 3 skupin (krátkodobě, středně a dlouhodobě působící). Krátkodobě působící (thiopental) se využívají např. při chirurgickém krátkodobém znecitlivění, střednědobě působící (amobarbital, pentobarbital) se užívají jako sedativ a hypnotika. Tato skupina je zneužívána nejčastěji. Dlouhodobě působící (fenobarbital) je využíván jako prostředek proti křečím a epileptickým záchvatům. Zneužívání této skupiny je velmi vzácné.

Dlouhodobé zneužívání barbiturátů se projevuje apatií, nechutenstvím, ospalostí. Vzbuzuje dojem opilosti, z dechu však není cítit alkohol. Postupně pacient ztrácí soudnost a paměť. Náhlé vysazení barbiturátů vyvolá abstinenční příznaky (úzkost, depresi, nespavost, vnitřní neklid, třes, nevolnost, pokles tělesné hmotnosti, případně epileptický záchvat).

·         návyk: při dlouhodobém a nadměrném užívání se může vyskytnout návyk spojený s nutností zvyšovat dávky. Na barbituráty si lze v poměrně krátké době vypěstovat silnou fyzickou a psychickou závislost, která může vést až k předávkování a smrti. Barbituráty bývají často využívány k sebevraždám (kombinace barbiturátů s alkoholem, heroinem nebo kokainem může být smrtelná).

·         hlavní představitelé (účinná látka (lék)): fenobarbital, pentobarbital, barbital, aprobarbital, hexobarbital, thiopental, barbital, allobarbital, sekobarbital, amobarbital, butabarbital, butobarbital, butalbital, cyklopentobarbital, kyselina barbiturová.

·         interference: terapeuticky podávané barbituráty, ibuprofen, naproxen, karbamazepin, fenytoin, fosfenytoin, metotrexat, etosuximid

 

  1. METAMFETAMINY (MET)

·         č. metody: 218 (zkr. uMET)

·         slang. název: pervitin (perník, péčko, peří, piko)

·         orientační doba záchytu v moči: 1–3 dny; je žádoucí testovat vzorek krátce po užití drogy (velké množství metamfetaminu se vylučuje močí během 24 hodin)

·         cut-off: 500 ng/ml

·         základní charakteristika: pervitin je nejčastěji užívanou psychostimulační látkou v České Republice, chemicky je definován jako derivát amfetaminu – metamfetamin. Jde o syntetickou stimulační drogu, je vyráběna především z efedrinu, který je dostupný v některých lécích (Nurofen, Modafen, Aspirin). Základním účinkem pervitinu je celková stimulace organismu.

·         aplikace: nejčastěji šňupáním (sniffing), nitrožilně, možné je i podání inhalačně nebo orálně ve formě tablet

·         somatické/psychické účinky: po užití pervitinu následuje pocit obrovského přívalu energie, zvýšení výkonnosti fyzické i psychické, kterou ale často nemá jak rozumně vybít, zvýšené sebevědomí a ztrátu chuti k jídlu. Vytratí se únava, zvýší se bdělost, není cítit bolest. Mozek registruje mnohem více informací z vnějšku. Při vyšších dávkách nastává potřeba překotné činnosti, neklid a nespavost.

·         návyk: pervitin vyvolává silnou, rychle se vyvíjející psychickou závislost, vzniká již po první dávce. Člověk ztrácí zájem o cokoli jiného kromě drogy, časové úseky mezi jednotlivými dávkami se postupně zkracují. Pro dosažení požadovaného účinku musí být množství zneužívané látky zvyšováno. Fyzické abstinenční příznaky nejsou popisovány (někdy může být pociťován jen slabý pocit nedostatku). Při chronické intoxikaci nebo při užití velmi vysoké dávky se rozvíjí toxická psychóza ve formě paranoidně-halucinatorního syndromu.

·         patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci:

Metamfetamin prochází N-demetylací na amfetamin, jeho hlavní aktivní metabolit. Za normálních podmínek je vyloučeno 43 % dávky v nezměněné podobě močí do 24 hodin s asi 4–7 % amfetaminu. Vliv na koncentraci metamfetaminu v moči má pH moči. Při nižším pH se koncentrace metamfetaminu v moči zvyšuje (v kyselé moči je to asi 76 % nezměněné drogy a 7 % amfetaminu během 24 hodin), při vyšším pH se snižuje (v alkalické moči cca 2 % nezměněné drogy a méně než 0,1 % amfetaminu). Po užití pervitinu v kyselé moči zachytíme mimo metamfetaminu i aktivní metabolit amfetamin, v případě, že je moč alkalická, zachytíme pouze metamfetamin.

 

Nadměrné vylučování moče (např. po velkém příjmu tekutin nebo po aplikaci diuretik), naopak koncentrování moče v důsledku omezeného příjmu tekutin, či velkého pocení může způsobit změny v koncentraci metamfetaminu (falešně negativní nález v případě nadměrného vylučování moče, pozitivní nález při koncentrování moče).

 

·         interference: ranitidin, bisoprolol, benzfetamin, bromfeniramin, efedrin, pseudoefedrin, epinefrin (adrenalin), fenylpropranolamin, fonazepam, levometadon, metadon, moxifloxacin, fenylefrin, prazepam, prometazin, propiomazin, propranolol, ranitidin, selegin, tolperison, torasemid, bupropion, chlorochin, chlorfeniramin, duloxetin, trazodon, chlorpromazin, promethiazin, ritalin methylfenidát).

·         Testem na metamfetaminy lze prokázat i MDMA (slangově extáze, XTC, Adam, E) přibližně mezi 2.–20. h po podání.

 

  1. TRICYKLICKÁ ANTIDEPRESIVA (TCA)

·         č. metody: 219

·         orientační doba záchytu v moči: 2–3 dny

·         cut-off: 500 ng/ml

·         základní charakteristika: tricyklická antidepresiva (thymoleptika) patří mezi antidepresiva 1. generace s tricyklickou strukturou a jsou nejstarším typem léku na depresi. Blokují zpětné vychytávání neurotransmiterů v mozku - serotoninu, noradrenalinu a dalších. V současnosti se nasazují až po selhání novějších selektivních inhibitorů, a to zejména v těžkých případech deprese.

·         aplikace: nejčastěji perorálně, méně často nitrožilně

·         somatické/psychické účinky: antidepresiva reprezentuje skupina léčiv primárně indikovaných v léčbě endogenních depresí. Byla prokázána jejich účinnost i při léčbě panických poruch, posttraumatických stresových poruch, bipolární deprese, neuropatických bolestí, poruch příjmu potravy a enurézy.

·         návyk: je důležité užívat tyto léky dostatečně dlouhou dobu; závislosti se bát není třeba, protože u antidepresiv nevzniká. Toxicita se objevuje na přibližně desetinásobku běžné dávky, při předávkování nastává totální arytmie. Mezi nejčastější nežádoucí účinky TCA patří apatie, ztráta motivace, přibírání na váze, sexuální dysfunkce, suchost sliznic, zácpa, retence moči, tachykardie, hypertenze, posturální hypotenze a rozostřené vidění. TCA se také vyznačují výraznými lékovými interakcemi (alkohol, kortikoidy, neuroleptika).

·         hlavní představitelé (účinná látka): imipramin, klomipramin, amitriptylin, trimipramin, dosulepin, nortriptylin, doxepin, lofepramin.

·         interference: terapeuticky podávaná TCA, bupropion, biperiden, chlorpromazin, clotiapine, klozapin, cyamemazin, desloratadin,dimenhydrinát, difenhydramin, doxalamin, fexofenadin, fluoxetin, chlorpromazin, chlorprotixen, karbamazepin, lamotrigin, levofloxacin, naprotilin, melperon, metotrimeprazin, mianserin, milnacipran, mirtazapin, opipramol, oxkarbamazepin, perazin, periciazin, fenprocoumon, promazin, prometazin, propiometazin, propranolol, protipendyl, quetiapin, setiptilin, trimeprazin, tropatepin, venlafaxin, zotepin.

 

  1. METHYLENDIOXYMETAMFETAMIN (MDMA/XTC)

·         č. metody: 220 (zkr. uMDMA/XTC)

·         slang. název: extáze (éčko, koule, pilule, koláč)

·         orientační doba záchytu v moči: 2–3 dny

·         cut-off: 500 ng/ml

·         základní charakteristika: extáze je semisyntetická droga ze skupiny amfetaminů vyvolávající velké stimulační účinky, s nimiž je člověk schopen neustálé fyzické aktivity až do fyzického vyčerpání organismu. Účinnou látkou této tzv. taneční drogy je tzv. MDMA; chemicky
3,4 methylendioxy-N-methylamfetamin.

·         aplikace: orálně (pilulky, kapsle), méně často šňupání rozdrcené tablety

·         somatické/psychické účinky: mechanismem účinku je zvýšené vylučování neurotransmiterů (mozkových přenašečů) serotoninu, noradrenalinu a dopaminu. Extáze podporuje vnější citové vnímání; z tohoto důvodu se extázi říká také droga lásky. Extáze dále podporuje fyzickou aktivitu, dostavuje se obrovské množství energie a to se musí nějak vyplýtvat - obyčejně tancem na rytmickou hudbu. Hlavní účinek je charakterizován výraznou euforií, pocity štěstí, míru a lásky, zvýšenou komunikativností, pocitem radosti z kontaktu, odbourávají se zábrany, dostavují se pocity harmonie, pocity vcítění se do druhých (empatie). Extáze je bezpochyby i silným afrodiziakem. Nejčastější příčinou kolapsu po požití extáze je úpal - přehřátí organismu. Dochází k němu díky skutečnosti, že MDMA (stejně jako amfetamin), umožňuje překonat zvýšenou zátěž organismu, aniž by při tom konzument pociťoval žízeň.

·         návyk: při dlouhodobém užívání či užívání vyšších dávek se objevují problémy podobné jako při užívání ostatních stimulantů – hubnutí, ztráta zájmů a koníčků, psychické poruchy (paranoia); pravidelní uživatelé MDMA také častěji sahají po silnějších stimulantech (pervitinu, kokainu - což je vcelku logický důsledek vyčerpání synapsí, na kterých MDMA účinkuje).

·         interference: methylenedioxymethamphetamine (slangově Eve, Love drug), MDMA (slangově extáze, E, XTC, Adam). Dále bupropion, duloxetin, epinefrin (adrenalin), fenofibrát, mebeverin, melperon, metoprolol, pipamperon, tolperison.

 

Zdroje pro interference:

Cross-reactivity nal von minden Drug-Screen Drug Rapid Test Urine – verze 03-00_20220601

Nešpor K. Falešná pozitivita vyšetření na psychoaktivní látky a užívání léků. 2011, Practicus, 3.

Brahm N.C., Yeager L.L., Fox M.D. et al. Commonly prescribed medications ant potential false-positive urine drug screens. 2010, Am J Health_Syst Pharm, 67: 1344–1350

Saitman A., Park H.-D., Fitzerald R.L. False-Positive Interferences of Common Urine Drug Screen Immunoassays: A Rewiew. 2014, Journal of Analytical Toxicology, 38: 387–396

 


^  Stálá informační služba (pokud je známá příčina otravy, informace o léčebném postupu v konkrétním případě, event. o toxicitě známé specifikované látky):

Toxikologické informační středisko

Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF

Na Bojišti 1, Praha 2

Tel.: 224 919 293, 224 915 402

e-mail: tis@vfn.cz

 

^  Informace o nežádoucích účincích léků:

Státní zdravotní ústav pro kontrolu léčiv

Oddělení farmakovigilance

Šrobárova 48

Praha 10

Telefon - sekretariát Oddělení farmakovigilance - 272 185 322, 272 185 885

e-mail.: farmakovigilance@sukl.cz

 

^  Nepřetržitá laboratorní toxikologická služba:

Ústav soudního lékařství a toxikologie Všeobecné fakultní nemocnice

Ke Karlovu 2, Praha 2

Tel. 224 911 267

 

Vyšetřuje:        statimová laboratoř, nepřetržitě

Dostupnost výsledku:        30 min od dodání materiálu

Materiál:          vzorek moče náhodný, odběr do čisté suché nádobky/zkumavky bez přísad

(bez konfirmace zkumavka 10 ml; s konfirmací nádobka cca 50 ml)

Stabilita:          před provedením testu v chladničce při teplotě 2–8 °C 24 h

Metoda stanovení:       tenkovrstvá chromatografie, kompetitivní stanovení

Žádanka:          statimová

Kód číselníku VZP:      92 133 (591 bodů); není agregováno do „lůžkodne“