Vyšetření obecně doplňuje a zpřesňuje diferenciální diagnostiku abdominálních onemocnění, zejména v linii prvního kontaktu. Aktivita LPS v současné době je základním laboratorním testem pro diagnostiku akutní pankreatitidy, výhodnější než vyšetření pankreatické amylázy (p-AMS).

LPS v krvi pochází z buněk pankreatu, v malém množství se nachází i v jiných tkáních, ale v pankreatu se produkuje 100x více enzymu než izoforem produkovaných v játrech, endotelu a lipoproteinech. U akutní pankreatitidy dochází ke zvýšení za 3–6 h po atace, vrcholu dosahuje za 24 h a k normálu se vrací za 8–14 dnů. Moč zdravých jedinců LPS prakticky neobsahuje, protože je tubuly reabsorbována. V důsledku toho její koncentrace v séru se normalizuje až mnohem později (až 14 dnů) než koncentrace p-AMS (3–5 dnů), která se vylučuje močí (v moči p-AMS přetrvává o 1–2 dny déle než v séru). Relativně pomalý pokles LPS umožňuje diagnostikovat i pacienty, kteří odloží návštěvu nemocnice (zejména pacienty s lehkou formou), a významně zvyšuje senzitivitu LPS oproti p-AMS (64 % až 100 %, resp. 45 % až 87 %). LPS i p-AMS mají srovnatelnou specificitu (92 % až 99 %). LPS je lepší zejména u pacientů s hypertriglyceridémií, u opakovaných alkoholických pankreatitid a u pacientů, kteří odkládají návštěvu nemocnice (u všech těchto pacientů je p-AMS častěji falešně nízká). Současné vyšetřování LPS a p-AMS nemá pravděpodobně žádný význam.

Nespecifické zvýšení:

p-AMS: ruptura peptického vředu nebo mimoděložní těhotenství, ischemie střeva, apendicitida, některé tumory a renální insuficience (snížená renální clearance p-AMS)

LPS: úrazy břicha, apendicitis, diabetická ketoacidóza, alkoholismus, selhání jater a ledvin.

Zvýšení LPS bývá poměrně časté u hepatopatií. U pokročilé chronické pankreatitidy nacházíme subnormální koncentrace LPS. Funkční insuficience pankreatu vyšetřovaná po sekretin-pankreozyminové stimulaci není detekovatelná určením katalytické aktivity LPS v séru, jen měřením intraduodenální aktivity enzymu.

Indikace:

- dg a dif. dg akutní pankreatitidy u příznaků náhlé příhody břišní (zvýšení 3x)

- relaps chronické pankreatitidy (u fibrózy při chronické pankreatitidě, litiáze, obstrukci papily (tumor, edém) není zvýšení)

- obstrukce ductus pancreaticus

- postižení pankreatu při jiných abdominálních onemocněních

- po ERCP: reaguje rychleji a je déle zvýšena než amyláza

Referenční rozmezí: < 19r 0,07–0,65 μkat/l

> 19r 0,22–1,00 µkat/l

- falešné zvýšení: paraproteinémie především typu IgM

renální insuficience (hodnoty LPS do 2,0 μkat/l)

- falešné snížení: aplikace heparinu, výrazná hemolýza

Interference: bez významných interferencí do hodnoty 1026 µmol/l pro konjugovaný i nekonjugovaný bilirubin (I index 60), H indexu 1 000 (přibližná koncentrace hemoglobinu 10 g/l), lipémie do hodnoty L indexu 2 000, mezi L indexem a koncentrací triglyceridů je pouze slabá korelace.

Vyšetřuje: statimový/rutinní provoz OKB

Materiál: nesrážlivá (zkumavka se zeleným uzávěrem)/srážlivá krev (zkumavka s červeným uzávěrem)

punktát, drén, sonda, ascitická tekutina

Metoda stanovení: spektrofotometrie

Stabilita: 7 dní při 15–25°C, 7 dní při 2-8°C, při -20°C 2 měsíce (plazma), 1 rok (sérum)

Žádanka: základní žádanka statimová (s červeným tiskem)/rutinní (s černým tiskem)

Kód číselníku VZP: 81289 (47 bodů) – není agregováno do „lůžkodne“

Zdroj:

1. MUDr. Daniel Rajdl, Ph.D.: Lipáza vs. amyláza: kdy indikovat a čemu věřit PO>STUDIUM [online] 9. prosince a 2021 , poslední aktualizace 9. prosince 2021 [cit.6.10.2022]. Dostupný z WWW: https://postudium.cz/course/view.php?id=627 ISSN 1803-8999.

2. Jaroslav Racek, Daniel Rajdl: Klinická biochemie. 3. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Galén 2021.

3. Příbalový leták metody