Napsali o nás: Rozhovor s ředitelem TN Zdeňkem Benešem o českém zdravotnictví (Lidové noviny)

O situaci v českém zdravotnictví, nedostatku sester či o Thomayerově nemocnici poskytl rozhovor doc. MUDr. Zdeněk Beneš, CSc., ředitel nemocnice pro Lidové noviny. V rozhovoru mluvil například o hlavních specifikách nemocnice, o plánovaném centrálním příjmu či o problémech, které tíží TN.

Zeptám se na začátku rovnou na peníze. Říká se, že platy loni rostly mnohem rychleji, než s čím počítala úhradová vyhláška. Už víte, kolik peněz vám bude letos na platy chybět?
Na platy v roce 2019 nám bude bohužel chybět přibližně 130 miliónů korun. Stále sice jednáme s pojišťovnami o proplacení námi vykázaných výkonů, ale i přesto nám bude chybět dost prostředků. Přidali jsme lékařům, sestrám, a to hlavně ve směnném provozu, ale bylo nutné zároveň přidat i staničním a vrchním sestrám. Navýšení platů se však týkalo i dalších zdravotníků, abychom mohli zajistit nepřetržitý provoz na jednotlivých odděleních naší nemocnice.

Jak je na tom dnes vaše nemocnice finančně?
V loňském roce jsme byli naštěstí v černých číslech. Nicméně se velice obávám, že tento rok bude pro nás ekonomicky velmi komplikovaný. Je to dáno tím, že úhrady od pojišťoven nám nepokryjí růst platů a navíc ještě k tomu se zvedly ceny energií.

Jak dlouho po splatnosti hradíte faktury dodavatelům?
Pohybujeme se okolo 70 až 75 dní po splatnosti.

Dělá vám to problémy při jednání s dodavateli?
Samozřejmě problémy nám to dělá. Nicméně jsme se vždy s dodavateli domluvili, protože jsme nemocnicí, která své závazky plní. Dodavatelé vědí, že může z naší strany občas dojít k určitému prodlení.

Špitály nejvíc trápí nedostatek sester. Kolik jich chybí vám?
Tak určitě to je jeden z nejpalčivějších problémů dnešního zdravotnictví. Chybí nám dlouhodobě 70 sester. Musím říci, že se nám podařilo situaci řešit tak, abychom nemuseli uzavřít žádné oddělení. Museli jsme však na některých odděleních omezit počet lůžek. Podařilo se nám však zachovat nepřetržitý provoz na všech odděleních, a to při zachování kvalitní a nepřetržité péče.

Bojujete s tím, že odkládáte léčbu pacientů, na které už není rozpočet? Jak veliký je to problém?
Určitý tlak pociťujeme. Musím ale říci, že v naší nemocnici se nikdy nestalo, že bychom na základě chybějících finančních prostředků nějakým způsobem neposkytli potřebnou zdravotní péči. Narážíte zřejmě na nejdražší – to je biologickou péči, kterou naše nemocnice poskytuje v sedmi centrech. Jde o obrovské částky, které si tato léčba vyžaduje. Nárůst této péče je rok od roku významný, protože máme velkou přirozenou spádovou oblast včetně pacientů ze Středočeského kraje. Pokud nám objem této léčby pro naše pacienty již nestačí, vždy jednáme s pojišťovnami o možnosti navýšení limitu na tuto léčbu. Musím říci, že s většinou pojišťoven se obvykle dohodneme.

Jaká je vlastně vaše spádová oblast?
Naše spádová oblast je veliká a patří mezi největší v ČR. Zahrnuje celou Prahu 4 (největší obvod v Praze) a k tomu nám docházejí pacienti z velké části Středočeského kraje. Přijímáme rovněž některé pacienty v určitých oborech z celé ČR. Navíc vnímám problém ten, že Středočeský kraj nemá dosud žádnou lékárnu s pohotovostním režimem. Čili pacienti jezdí do naší lékárny i ve večerních a nočních hodinách. Udržovat pohotovostní režim v lékárně je pro nás velice nákladné a při naší ekonomické situaci dlouhodobě neúnosné. Nicméně zatím tuto službu poskytujeme, abychom umožnili pacientům si vybrat příslušné léky v režimu 24 hodin denně. Velice bychom však v této oblasti ocenili výraznou podporu a spolupráci ze strany vedení Středočeského kraje a Magistrátu hlavního města Prahy,  protože se jedná o obyvatele jejich regionu.

Jaké jsou podle vás největší problémy současného zdravotnictví?
O sestrách jsme již mluvili. Mám pocit, že se situace u sester trochu lepší a situace se hýbe kupředu, i když bohužel ani v letošním roce se k nám nepřihlásila ani jedna česká zdravotní sestra. Dále je to dlouhodobé podfinancování zdravotnictví, které je významné. V absolutních objemech se zdá, že do zdravotnictví jde dostatek finančních prostředků, ale je to stále jenom 7,2% HDP. Tento objem by se měl, a to třeba i postupně,  zvyšovat, jinak se kvalita zdravotnictví bude spíše snižovat, což nikdo z nás určitě nechce. Dalším problémem je zavedená koncepce ve zdravotnictví. Je nutné zlepšit spolupráci mezi jednotlivými segmenty zdravotní péče. Mám na mysli spolupráci nemocnic, praktických lékařů, ambulantních specialistů, ale i zároveň zlepšit spolupráci mezi regiony. Důležité je také napojení na fungující sociální systém.  Myslím si, že je vhodné udělat v každém regionu plán fungování zdravotní péče, vyjasnit si úlohu jednotlivých nemocnic, jejich hierarchizaci postavení včetně napojení na specializovaná centra. Tento problém považuji za významný, protože pokud tato síť není nastavena a nefunguje, tak pak zbytečně dochází například k duplicitním vyšetřením, k nelogickému nakupování drahých přístrojů v rámci jednoho regionu atd. Těch problémů je daleko více.

Jaké jsou největší problémy vaší nemocnice?
Velký problém je vnitřní zadluženost. Žijeme z roku na rok, ale málokdo si uvědomuje, že nemocnice po technické a stavební stránce chátrá. A nejsou peníze na to, abych vnitřní zadluženost mohl řešit. Činí totiž 2,5 miliardy korun. Když se podíváte na technický stav naší nemocnice jako jsou fasády, balkony, střechy či okna, tak tady by opravdu byla nutná výrazná finanční injekce, třeba i postupná. To samé se týká přístrojů. Chybí  nám mnoho finančních prostředků ne jenom na nové přístroje, ale na obnovu těch stávajících. To vidím jako veliký problém a snažím se ho řešit v rámci možných dotací, která vypisují různá ministerstva. Jenže protože jsme z Prahy, tak si na evropské fondy v podstatě nesáhneme. Jsme prakticky závislí na našem zřizovateli, kterým je Ministerstvo zdravotnictví. Navíc jsme nemocnice, která je památkově chráněna. Tudíž se nám schvalovací proces různých staveb významně prodlužuje a zároveň prodražuje.

Mluví se o tom, že by vaše nemocnice měla mít nový centrální příjem, je to tak?
Já jsem velice uvítal, že prošlo vládou povolení, že se tady v nemocnici může centrální příjem postavit. Protože do nemocnice přichází obrovské množství pacientů a my máme pavilonový systém nemocnice, což není vždy optimální. A centrální příjem by tento problém zcela odstranil. Takže je slíben a uvidíme, jak a kdy budou peníze na to, aby se realizoval. Máme už objemovou studii a Ministerstvo zdravotnictví nyní jedná s Ministerstvem financí, aby uvolnilo prostředky na stavbu.

Jaké jsou naopak hlavní specifika vašeho špitálu?
Nemocnice se stará komplexně o pacienty velkého regionu. Má specifikum v tom, že je výborně dopravně dostupná a máme k dispozici také heliport. Blízko nemocnice je dálnice D1, Jižní spojka, městský okruh, má se tu stavět metro D, takže dneska už řešíme stavbu stanice metra, aby z ní byl dobrý přístup do nemocnice. To není jednoduchá věc, protože sem jezdí 300 až 500 sanitek denně. Naše nemocnice je jediná v ČR, která se stará o tuberkulózní pacienty včetně takzvané multirezistentní tuberkulózy. To je varianta nemoci, která se léčí velice obtížně a je velmi nákladná. Jsme navíc jediné pracoviště v ČR, které umí tyto pacienty s tuberkulózou operovat. To je nesmírně důležitá záležitost, protože do Česka míří i zahraniční dělníci a migranti apod., takže nebezpečí tuberkulózy tady stále trvá. K tomu máme v nemocnici mnoho specializovaných pracovišť, která poskytují péči v té nejvyšší možné kvalitě  a namátkou bych mohl jmenovat například dětskou traumatologii a chirurgii, která pečuje o mnoho dětských pacientů.

Vy jste byli fakultní nemocnice, ale už nejste, je to tak?
To odfakultnění mě osobně velice, ale velice mrzí. Přitom zde vykonáváme poměrně rozsáhlou akademickou činnost. Přibyly nám kliniky, učíme stále více mediků a máme zde i velkou postgraduální základnu, Vědeckou radu, soustřeďujeme se na vědecko-výzkumné úkoly. Teď jsme však odfakultnění, což je pro nemocnici velké minus. Takže oproti dřívějšku, kdy jsme byli fakultní nemocnicí, se toho moc nezměnilo ba naopak nám přibývá zdravotní a školské činnosti.

Zdroj: Lidové noviny
Datum vydání: 9. 7. 2019
Autor: Pavel Bartošek